Pianistka - Elfriede Jelinek

6. srpen 2016 | 09.37 |

pianistka04

O čem je kniha?

Příběh pianistky Vás pohltí. Slečna Erika, učitelka klavíru, je velice podivná osoba. Velmi tomu přihrává její matka, uzurpátorská kontrolórka, generálka, která za svou dceru rozhoduje absolutně o všem. Kam bude chodit, co bude nosit na sobě, s kým se bude bavit, co bude dělat. Obě ženy spolu spí v posteli i přesto, že Erice je již něco málo přes 30. Oblíbenou činností mladé klavíristky je pozorování nahých lidí při milostném aktu, chození do striptýzových klubů, nevšední erotické zážitky jsou jediným projevem sexuality, její matka ji v noci dokonce kontroluje, jestli na sebe dcera nesahá. Jakmile se do hlavní hrdinky zamiluje o 10 let mladší žák, její svět se změní. Erika po něm začne vyžadovat úplně jiné věci, než které by si přály jiné ženy. Má oblibu v násilí, svazování a mučení. Jak s tím mladý muž naloží?

pianistka01

Co se mi líbilo?

Neotřelost tématu. Chápu, v dnešním světě erotické literatuře vládne Padesát odstínů šedi, ať už chceme, nebo nechceme, je to tak. Ale snad jen bych podotkla na začátek, Jamesová se svou milostnou trilogií nebyla první. Mezi prvními totiž stojí Elfriede Jelineková, která přišla s velice kontroverzním tématem - žena toužící po násilnickém erotickém zážitku, zvrhlost mateřské škrtící lásky, touha mladého muže po starší zralé ženě. Elfriede, rakouská spisovatelka, dostala za svou práci Nobelovu cenu. Byla jsem zvědavá, za co ji vlastně dostala. A nestačila jsem se divit. Kniha samozřejmě není jen o divné umělkyni, co by se nejraději nechala bičovat v provazech, to ne. Příběh je plný narážek na společenské vzorce, na klišé, na vztah matky a dcery, v příběhu je ukryta kritika společnosti a trapného chování dospělých. Pianistka je příběh o nevšedním chování jedince v dnešní rozervané společnosti. 

Už jen ten jazyk, kterým je kniha psána, je velice neotřelý, vsadím se, že podobnou knihu jste ještě nečetli. V celé knize najdete jen jednu přímou řeč, kdesi uprostřed příběhu. Je zvláštní pocit číst dialogy bez jediných uvozovek. Jsou to jen odstavce a odstavce plné barvitých popisů. Celý jazyk je velice chladný, ostrý jak žiletka, autorka (psáno v er formě) si drží veliký odstup od všech svých postav. To, co se v Erice skutečně skrývá, zjistíte až v poslední třetině knihy. Celou dobu si myslíte, že ji chápete, rozumíte jejímu zvláštnímu chování, vždyť to, co jí dělá doma matka, není za žádných okolností normální. Ale potom jste překvapeni. Ta křehká žena, která má zálibu v sebepoškozování, touží po něčem daleko krutějším a morbidnějším. 

pianistka02

Upozorňuji předem, kniha se čte poměrně špatně. Potřebujete ticho, klid, naprosté soustředění, abyste byli schopni děj pochytit. Není to žádné limonádové čtení k rybníku, ale komplikovaný text, plný barvitých popisů, symbolických přirovnání a všemožných obrazů, které tam Elfriede prostě chtěla mít a které té knize dávají uplně jiný rozměr. Musíte se prokousat všemožnými existenciálními úvahami, musíte se prosekat těmi hutnými odstavci, chvílemi jsem si přišla, jako bych úplně ztratila nit. Ale po čase se zase někde vyhouplo něco, čeho jsem se mola chytit a příběh plul dál. Chtěla jsem knihu odložit, ale přišla bych si jako slaboch, co nedá šanci knize, a tak jsem se odhodlala a s tím rozvleklým textem zabojovala. Dočkala jsem se dramatického závěru, plná zvláštních pocitů jsem knihu dočetla a nevěděla, co si počít. Zanechalo to ve mně zvláštní čtenářský zážitek. 

pianistka03

Co se mi nelíbilo?

Pokud si na podobnou zvláštní knihu neuděláte slinu, pravděpodobně budete zklamáni. Jestli jste čtenář, co vyhledává oddechovky, tohle nebude kniha pro vás. Pianistka má velikou spoustu negativních ohlasů, lidé si většinou stěžují na nekomfortní čtení, roztříštěnost textu a přehnané experimentování s interpunkcí a základními stylistickými pravidly. Ale proč ne, proč se neodvázat od všech těch pravidel? Proč si nepřečíst knihu, ve které není jediná přímá řeč? Proč neochutnat nějakou jinou atmosféru? Proč nezkusit něco jiného?

Odhodláte-li se Pianistce dát šanci, obrňte se proti chladu, kniha jím doslova přetéká. Já jsem ráda, že jsem knihu zdolala. Mohu doporučit i film. Byla jsem z něj nadšená stejně jako z knihy. Avšak doporučuji nejprve zvolit knihu. Herečka v hlavní roli je samozřejmě bezvadná (stejně i herec, který jí hraje milence), ale přišli byste o spoustu, dle mého, podstatných detailů, které se do filmu prostě nikdy nevejdou. Vnitřní pochody postav, tiché myšlenky apod. Film je udělaný více méně stejně jako knižní předloha, pár detailů je změněno, i přes to všechno se mi moc líbil, což se nestává úplně vždycky :-). 

Čtyři body dávám proto, že nejzajímavější část knihy začala až v poslední třetině příběhu, všechno před tím mi přišlo až příliš zdlouhavé a šťouravé, ale to je jen můj názor. 

4/5
Zdroj: http://cojuliecetla.pise.cz/9-utrpeni-knizete-sternenhocha-ladislav-klima.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pianistka - Elfriede Jelinek brutally-honest 10. 08. 2016 - 19:54
RE(2x): Pianistka - Elfriede Jelinek cojuliecetla 10. 08. 2016 - 20:25