O čem je kniha?
Příběh Ztráty & nálezy je jednoduše roztomilý. Pojednává o životě, o jeho drobných krásách a nezdarech, o úskalích i slastech. Hlavní vodící linií knihy je příběh sedmileté zrzavé holčičky, kterou matka zapomene v obchodním době v oddělení dámského spodního prádla. Hlavní příběh je poté doplňován osudy dvou starých lidí – Písaře Karla, kterému zemřela milovaná manželka Evie a osud staré paní Agathy Panthy, která se stala zapšklou babou, co ječí na lidi z okna svého zanedbaného domu. Všechny tyto tři postavy se prapodivným způsobem spojí, aby pomohly malé ztracené Millie nalézt maminku. Po cestě je čeká veliká spousta překážek, které budou muset překonat společně, nebo každý sám.
Co se mi líbilo?
Velice sympatické mi bylo ladění celé té knihy. Je to hrozně milý příběh, ve kterém vystupují milé postavy, které se něčím liší od všech ostatních lidí. Millie je tak trochu jiná holčička. Jejím koníčkem je sestavování seznamu mrtvých věcí. Zapíše vše, co kolem ní zemře – moucha, pes, tatínek... Tohle obvykle sedmileté holčičky nedělají. Stejně tak i Karl, velice vášnivý starý pán, který dokázal v životě hluboce milovat. Miluje psaní na stroji a neustále od vzduchu vyklepává to, co řekne. Agatha je prostě stará paní, která zůstala sama. Zpočátku ji musíte nenávidět, je nedobrá a zlomyslná, ale později pochopíte, že je prostě jen stará a s tímto faktem se jednou budeme přeci muset vyrovnávat všichni. Myslím, že melancholie, to je to slovo, co vystihuje atmosféru té knihy.
Vadila mi ta přitaženost za vlasy a nepravděpodobnost příběhu (chápu, že někdo to cíleně vyhledává a v knize mu nereálnost nevadí), která ovšem byla tak nějak vyvážená světlými momenty, pro které se vyplatí knihu číst. Myšlenky malé Millie byly vskutku úsměvné. Tak třeba kam odchází ti, co zemřou? Proč se nesmí říkat lidem, že jsou tlustí? Kdo určil, že slovo prdel je nevhodné? Proč nenosí všichni červené holinky a pláštěnky, když je to tak super? Uvědomíte si třeba, že stáří má své kouzlo a nikdy není pozdě na změnu. Pro někoho to může znít jako hrouda klišé, jiní v tom třeba spatří krásu. To už je na každém z nás.
Co se mi nelíbilo?
Jak jsem již výše zmínila, jistá nepravděpodobnost či přitaženost za vlasy mi občas nešla pod vousy. Přeci jen, stařík, co se pere v hospodě? Stařenka, která před dům vyklopí desítky pekáčů s jídlem, co ji přinesli sousedé (abych se přiznala, tohle je asi moje nejoblíbenější část) nebo holčička, která tři dny přespí schovaná pod podprsenkami v obchodním domě?
Nejprve mě kniha moc nebavila, příběh mi přišel zvláštní, ale pak jsem se od toho odprostila a čtení si docela užila. Ztráty & nálezy bych připodobnila knize Zlato od Dana Rho/..., která byla dle mého daleko poutavější a zajímavější. Spousta čtenářů zase dává Ztráty & nálezy do rovnítka společně se Stoletým staříkem, prostě se jedná o podobně laděné knihy, které se Vám buď líbí, nebo z jejich vůně a tempa budete znechuceni.
Já dávám knize čtyři z pěti a vřele doporučuji jako oddychové čtení k vodě. Je to kniha, co neřeší žádná závažná témata, ale naopak pohladí po duši.
4/5