O čem je kniha?
Nevím, zdali čtete slavný blog Marušky Dole/... (já ano), ale v podstatě se jedná o knihu sestavenou z blogových příspěvků. Marie Doležalová za své internetové Kafe a cigárko získala Magnesiu literu 2015. Jedná se o krátké kapitoly, které mají tři, čtyři stránky.Celá kniha je psána s nadsázkou, jemnou ironií a trochou sebekritiky. Maruška je herečka, takže pokud nemáte zájem o tajemství z hereckého podsvětí, tohle nebude knížka pro Vás. Ale pokud by Vás zajímalo, jaké typy režisérů byste mohli potkat na place, co si povídají herečky nad kávičkou nebo jaké to je točit nekonečný seriál, sáhněte po Kafi a cigárku.
Co se mi líbilo?
Jednak design. Trochu se obávám, že tohle byl jeden z hlavních marketingových tahů. Vyrobili vskutku krásnou knížku, designově neokoukanou, je hezké ji držet v ruce. Má zaoblené hrany, stránky jsou nabarvené, použito bylo příjemné písmo i celková barevnost stránek je skvěle sladěná. Kniha je formátově širší než vyšší, což při čtení není příliš komfortní, ale všechno to vyváží vtipné ilustrace, které jemně doplňují obsah.
Co se čtiva týče, nejedná se o žádný hluboký román, nad kterým by vám pod tíhou složitých myšlenek vytékal mozek z uší. Naopak, je to čtení velice lehké, jemné. Jsou to krátké příběhy, které vychází většinou z nějakého trapasu nebo z obecně platných nepsaných pravidel, která vládnou hereckému světu. Ze všeho nejvíce oceňuji upřímnost. Marie se nebojí udělat si srandu sama ze sebe, trochu se shodit, přiznat se k chybám. To je v podstatě hlavní myšlenka celé knihy. Uchopit nějaký naprosto nemožný trapas tak, aby ve výsledku působil velice komicky. Kolikrát se pustila i do menší kritiky svých kolegů, což oceňuji, nebála se ani pochválit a přiznat se, ke komu se obdivuje nebo kdo je pro ni vzorem. Rozhodně nemůžu upřít autorce její bohatá přirovnání, která jsou většinou na celé knize to nejvtipnější. Čtenáři je jasné, že občas trochu přehání, ale v konečném důsledku je to velice milý typ humoru. Když se nad některou knihou srdečně zasměji, hodnotím ji pak velice kladně. V případě Kafe a cigárka tomu nebude jinak. U posledních pěti příběhů jsem se od srdce zasmála, až mi tekly slzy. A to se počítá!
Kniha je ideální do houpací sítě, k vodě, do postele, prostě tam, kde nechcete nic řešit. Je to skvělá oddychovka, která Vám nepřidělá vrásky, ba naopak.
Co se mi nelíbilo?
Obecná čeština. Občas se v nadpisech či ve článcích objevuje obecná čeština, což já osobně v knihách moc nemusím, pokud tak autor nepíše celou knihu. V případě Kafe a cigárka se jednalo spíše o občasná slovní spojení či slůvka, která bych v blogové formě chápala. Ale v knize mi to trochu vadilo. Ano, nejedná se o žádnou váženou naučnou literaturu, má jít o zábavu, ale i tak mě to trochu zamrzelo.
Ještě jednu věc musím vytknout, a to je pomíjivost příběhů. Po dočtení si v podstatě pamatuji jen některé historky, většinu z nich jsem přečetla a v ten stejný moment zapomněla. Podobný pocit mám vždy, když čtu nějakou knížku povídek nebo kratších příběhů (fejetonů, historek,...). Po delší době si budu matně pamatovat snad jen jeden nebo dva příběhy, ostatní sloužily jen ke krátkodobému pobavení. Ale to je asi osud toho formátu, kterým je kniha podaná. Obecně si myslím, že si kniha našla své místo. Maruška dokáže pobavit, to je asi to hlavní.
4/5