Stoletý stařík, který... - Jonas Jonasson

27. srpen 2016 | 08.27 |

stoletystarik

O čem je kniha?

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, je humorný výpravný román o starém mužíkovi, který se v den svých narozenin rozhodne vylézt z okna domova důchodců. Vydává se na výpravu (útěk?), na které ho potká velká spousta podivuhodných náhod. Kniha retrospektivně vypráví, co všechno muž během svého života zažil. A rozhodně je o čem vyprávět. Alan není obyčejný stareček. Večeřel se Stalinem, cestoval s Einsteinem, dělal amerického špiona, měl recept na atomovou bombu, obědval s americkými prezidenty, pracoval v gulagu a spousta dalších. Retrospektivní pasáže jsou doplněné částmi z přítomného času, kde se po stoletém staříkovi započne policejní pátrání. 

stoletystarik01

Co se mi líbilo?

Čtivost a originalita. Podobnou věc jste určitě ještě nečetli. Absolutně netuším, jak Jonassona napadla myšlenka napsat tak šílený příběh o stoletém muži na útěku. Díky vzpomínkám z minulosti se dozvídáte, co všechno starý pán zažil a rozhodně toho není málo. Autor Vás tak provede kompletními dějinami 20. století, od Amerických voleb, nadvlády komunismu, atomové bomby, gulagů, americké krize, nadvlády nacismu až po novodobou americkou špionáž. Stoletý stařík byl zvláštní postavička, která toho sice hodně zažila, ale nedá se tak úplně říct, jestli cíleně. Alan se tak nějak plácá životem. Bere události tak, jak přijdou a příliš se nezatěžuji problémy. Sám autor přiznal, že se hodně inspiroval českým Švejkem. Ano, postava Alana je taková švejkovská. Chvílemi si myslíte, že inteligentnějšího člověka jste v životě nepotkali, hned vzápětí se plácnete do čela a řeknete si: "To je ale hlupák." Ta identita hlavní postavy mi byla moc sympatická. 

Další, co na knize musím vyzdvihnout, je čtivost. Já osobně nemám ráda politické knihy a vůbec jsem u moře neměla náladu na knihu o dějinách Evropy, ale ono to prostě bylo čtivě. Kdyby si někdo dělal z knihy výpisku, zůstanou mu v ruce hezky stručné a jasné dějiny 20.

století. Ne, tato kniha není žádná učebnice dějepisu, autor to dost zlehčuje. Samozřejmě, že realita byla vždycky trochu složitější a spousta lidí si stěžovala, že si Jonasson "střílí" z druhé světové války (pro spoustu lidí je to stále tabu, o kterém se nežertuje), ale on to prostě pojal jinak. Pojal to tak, aby se stoletý stařík vždycky náhodou potkal s nějakou významnou osobou (třeba prezidentem Trumanem) a malinko zasáhl do dějin. Ne nijak významně, ale přeci jen. Vždyť to je geniální myšlenka! Provedení je vskutku originální. 

stoletystarik

Pasáže, které vypráví o Alanově minulosti, jsou prokládány přítomností, kde se řeší to, proč vlastně Alan vylezl z okna. Samotný důvod se dozvíte na konci knihy, mezitím se staříkem prožijete spoustu zajímavých dobrodružství. Potkáte kopu postaviček. Každá se se svým životem popasovala po svém. Já osobně jsem si oblíbila Krásku, zrzavá čtyřicátnice, která nadává jako dlaždič a v garáži schovává slonici Soňu (ano, je to prostě šílené). Alan omylem ukradne šedý kufr. A když říkám omylem, skutečně myslím omylem. Brzy se ukáže, že uvnitř se skrývá skutečně nemalý peněžní obnos. Po cestě, která nemá cíl, potká Alan spoustu nových přátel, taky jich pár omylem zabije (když říkám omylem, skutečně myslím omylem) a zaplete se tak do honičky, kde na jedné straně utíká před gangstery, kteří chtějí svůj šedý kufr zpátky, a před policií, která po cestě za staříkem sbírá mrtvoly. 

stoletystarik02

Co se mi nelíbilo?

Knize nechybí šílenost, originalita, černý humor, sarkasmus. Ale přeci jen mi něco brání dát jí plný počet bodů. Knihu jsem si koupila asi před rokem a až teď jsem se dokopala k tomu ji přečíst. Všichni na ni pějí ódy, Jonasson vydává nové a nové knihy (Analfabetka, Zabiják Anders) a stal se obrovským fenoménem. Lidé ho zbožňují. Myslela jsem si, že se víc pobavím. Že se budu řehtat, že to prostě bude strašná hlína a já té knize dám svou medaili. Ale nestalo se tak. Ano, je čtivá, zajímavá svým obsahem, nápadem, zpracováním, originálními postavami, ale tak nějak mi tam ještě něco chybělo (nebo přebývalo?). Humor mi chvílemi přišel předvídatelný, i když musím říct, že to nebylo nic trapně nuceného. Stoletý stařík není kniha, kterou bych asi četla znovu. 

Co se obálky týče, je krásná. Líbí se mi ze všech zahraničních obálek asi nejvíce. Mám doma sice paperbackovou verzi, ale mně se moc líbí a pemýšlím, že knihu nebudu prodávat a nechám si ji prostě pro potěšení. Staříka  doporučuji těm, kteří mají chuť na něco neobvyklého, nového. 

4/5

Zpět na hlavní stranu blogu