O čem je kniha?
Život je jinde je kniha, která Vás detailně provede životem básníka Jaromila. Milan Kundera rozehraje hru, ve které nahlíží do hlav hned několika postavám naráz. Máte tak unikátní možnost prožít díky knize další život. Jarmil je obětí silné matčiny lásky. Ta si jej k sobě poutá co nějtěsněji může. Její muž, kterého příliš nemilovala, zemřel v koncentračním táboře, takže jediným mužem jejího života se stává syn Jaromil. Ten má specifické dospívání. Zmítá se ve svých představách, nechá se vláčet emocemi a nepřestává psát básně, do kterých promítá celý život. V jistém období se zhlédne v komunistické ideologii, jeho život se začne ubírat jiným směrem. Touží po dívčím těle, touží po uznání, touží po smrti v plamenech jako pravý básník.
Co se mi líbilo?
Jazyk. Kunderův jazyk je pro čtenáře něco tak nepopsatelně nádherného. Číst tak krásný text, který se s vámi mazlí, je prostě radost. Kunderův jazyk musíte milovat. Je to takové smetanové, jemné, nic těžkopádného. Autor šetří přímou řečí, rád se věnuje dlouhým popisům děje, i tak vás to čtení baví, protože text je plný těch nejvytříbenějších slov a slovních bratů. Oblíbila jsem si Kunderu především pro jeho styl, který je velice pěstěný a inteligentní. Tato literatura má dle mého názoru úroveň. Ano, já vím, i Kundera se nechal okouzlit ideály nastupujícího komunismu (viz báseň Poslední Máj), ale odpouštím mu to. On je prostě Autor s velkým A.
Postavy jsou jako živé. Nemají to klasické schéma alá šachovnice - dobré (bílé) postavy versus špatné (černé) postavy. Naopak. Jsou proměnlivé, plastické, každý se během života přeci mění. Stejně tak i jeho postavy. Jaromil dospívá, zraje, jeho ideály se mění. Postavy jsem chápala. Chápala jsem jejich činy, měla jsem pochopení i pro jejich chyby a přešlapy. Všechno bylo neskutečně realistické. Touhy, láska, myšlenky, rozhodnutí, tvrdohlavost, zarputilost, opravdovost. Kundera je nejen mistr slova, ale i úžasný pozorovatel. Nedokážu posoudit, do jaké míry se s hlavním hrdinou ztotožňuje, ale myšlenka jistých autobiografických prvků mě napadala neustále. Znáte takový ten pocit, kdy odkládáte rozečtenou knihu a stále na ni myslíte? Tak přesně tohle jsem u Život je jinde prožívala.
Je to čtivé. Jednak jsem si vychutnávala tu krásnou češtinu, kterou bylo dílo napsáno, ale vyžívala se i v příběhu. Nejedná se o klasický román. Vždyť je to Kundera! Nedrží se předepsané osnovy počátek - zápletka - vyřešení. Ano, jakási kostra tam je, ale jen v mlze. Kundera si s tím rád hraje. V knize je několik pasáží, ve kterých se autor zcela distancuje od příběhu, postaví se úplně mimo dění knihy a začne vše hodnotit. Začíná tak pasáž oslovením "Představme si tu novou rozhlednu románu z jiného úhlu...", takže se vlastně uchyluje ke komentování děje a hodnocení vlastního románu. Pohrává si s vámi, chce vám nabídnout trochu jiný zážitek, ukázat jinou linku příběhu, které jste si možná nevšimli. Klasický román se nám tak tříští. Rozpadá se na několik úlomků, které musíte sbírat jako puzzle a dávat si je dohromady. V ruce vám pak zůstane geniální dílo.
Postavy mají charakter. Konkrétně u hlavního hrdiny, basníka Jarmila, jsem zažívala různorodé pocity. Chápala jsem jeho touhu vzepřít se matce, která ho svou láskou téměř dusila, chápala jsem jeho nadšení pro nové myšlenky a ideály, ale byly chvíle, kdy jsem ho nenáviděla. Myslím si, že přesně to chtěl Kundera dosáhnout. Probudit ve mně zalíbení, souznění a potom nenadálý odpor. Miluji, když mohu u knihy prožívat to stejné, co hlavní postavy. Pociťovala jsem žárlivost, touhu, zlost. Pokud si u knihy můžete říct, že jste prožili něco zcela nového, je to dobrá kniha. Přínosná. Nesmím opomenout zmínit, že autor se vyžívá dost v citacích a odkazech na jiné literární velikány (Rimbaud, Verlaine, Puškin,...). Pokud Vám ta jména něco říkají, kniha vám toho přinese daleko víc. Budete se vyžívat v těch nenápadných náznacích na jiná díla a rochnit se v textu jako spokojené prasátko. Ten přesah je značný.
Strašně se mi líbí, že nakladatelství nezapomínají na staré dobré klasiky (ať už světové nebo ty české) a vydávají je znovu v nových obalech. Všimněte si, co se skrývá pod papírovým přebalem - nádherná precizní pevná vazba. Ta kniha přežije generace a generace čtenářů. Je to prosté, jednoduché, ale kvalitní provedení. Žádný paperback (nehaním je, mám je ráda), ale pořádná bytelná pevná vazba. Tohle si Kundera zaslouží.
Co se mi nelíbilo?
Já osobně nemám co vytknout. Na knihu jsem si zpočátku kladla veliké nároky a měla jsem velká očekávání. Dramatický konec dá celé knize vyniknout. Konečný dojem z přečtení je velice uspokojivý. Avšak dokážu si představit, že jsou lidé, kteří by Kunderu dobrovolně nečetli. Dáváte-li přednost oddechovým knihám, jednoduchému jazyku, nemusíte knihy dotýkající se otázky komunismu, raději se uchylujete do smyšlených světů, Život je jinde vás nejspíš nenadchne. Já jsem ovšem ráda, že jsem ho do své četby zařadila. Plánuji tak činit i nadále.
Osobně nedoporučuji jen Život je jinde. Doporučuji Kunderu celého. Ať už přečtete Směšné lásky (povídky o milencích, zaručuji, že zažijete nevídané emoce) nebo Žert (psáno z pohledu 4 vypravěčů), nebudete litovat. Důvod, proč této knize nedávám i mou čtenářskou medaili je ten, že mám srovnání i s jeho dalšími knihami, třeba Směšným láskám bych ji udělila bez váhání. To neznamená, že by Život je jinde byla horší kniha. Ne, je to brilantní dílo.
5/5
Knihu k recenzi mi poskytlo internetové knihkupectví Dobré knihy. Tímto bych jim chtěla ještě jednou poděkovat, velmi si toho vážím. Knihu naleznete v sekci historické romány nebo pod ikonou níže ↓↓↓
