O čem je kniha?
Podtitulem knihy Maličkost je romance z času genetiky, což skutečně vypovídá o tom, o čem tato kniha je. Hlavním hrdinou je student biologie, který již pracuje na fakultě v laboratoři. Konkrétně se věnuje genetice. Zajímají ho dvoušroubovice DNA, bílkoviny, dědičnost,... Na celý svět nahlíží tak torchu jinak, než všichni ostatní. Za vším vidí vědu. Nedokáže se podívat na člověka, aniž by mu na mysl nevytanula skladba jeho buněčné hmoty. Pro své podivínství má problém s dívkami, touží se s nějakou poznat. Jeho komplikovaná minust mu rozhodně nehraje do karet. Jeho život je plný nudných večírků, nekonečných hodin strávených u mikroskopu v laboratoři a nepovedených schůzek s dívkami.
Co se mi líbilo?
Kniha je psána relativně jednoduchým jazykem. Pro někoho může být 256 stránek dost, ale věřte, že čtení ubíhá rychle hlavně díky formátu. Široké odstavce, veliké mezery, tlusté okraje a ilustrace. Kniha je čtivá, žádný krkolomný jazyk. Autorka příběh prokládá vědeckými poznatky, které létají hlavnímu hrdinovi hlavou. Je zde znatelná snaha o poučení čtenáře v oboru genetiky. Autorka si zřejmě pečlivě vyhlédavala informace. Jsou na úrovni gymnaziální biologie. Z čeho jsou geny, co je to dědičnost, jak se kopírují chromozomy, jak funguje předávání určitých rysů na potomky a podobně. Pro někoho to může být samozřejmě něco úplně nového, tím lépe. Nehaním to, ale bylo očividné, že autorka není z oboru, tak nějak jsem to poznala, aniž bych si o Markétě Baňkové cokoliv zjišťovala.
Pozvednout musím především obálku a ilustrace. Knihu si ilustrovala sama autorka, což u mě zvedá hodnotu díla. Spisovatel, který si sám dokreslí příběh, ho zvedne na vyšší příčku. Vloží do něj své emoce, svůj pohled na svět, který v knize stvořil. Ilustrace paní Baňkové se mi nijak extra nelíbily, trochu na mě působily depresivně, ale byly svým způsobem originální, jedinečné, rozhodně napomáhaly vytvářet atmosféru celé knihy.
Příběh už byl malinko slabší. Osamělý kluk, který žije na ubytovně s kamarádem, hledá lásku, miluje vědu, schází se s inteligentním rofesorem (lamačem dívčích srdcí), pátrá po své minulosti, to všechno bylo docela fajn. Jsme v první polovině knihy, stále čekáme, co se stane. Hlavní hrdina se zamiluje do Julie, mladé matky samoživitelky, která nemá o genetice ani tucha. Ale má tucha o mužích, naznačím, že o našeho mladého vědce nemá zdaleka takový zájem, jaký má on o ni. Přesto stále čekáte, jak se tent milostný románek vyvine. Z této strany jsem byla překvapená, jak je psáno na obálce, má se jednat o romanci.
Hlavní hrdina mi byl víceméně sympatický, takový ten jedinec na okraji, kterého je vám prostě líto. Plácá se v tom svém světě, kterému rozumí jen on sám. Celý příběh má v sobě pár okamžiků, které mě skutečně překvapily. O zvraty tu není nouze. Pokud ovšem překonáte prvních pár nudnějších stránek. Což nemusí být každému zrovna po chuti. Postavy nejsou bůhví jak originální, repliky mohou někomu připadat jako hloupé plácání o ničem. Do úst jim jsou vkládány úvahy o životě, o podstatě bytí, což já v knize někdy přivítám, ani tentokrát mi to jinak výrazně nepřekáželo. Někomu to ovšem může připadat jako ztrát času nebo plýtvání barvou. Chápu.
Co se mi nelíbilo?
Co se mi líbilo podstatně méně, byl ten vědecký svět, ve kterém žil hlavní hrdina. Upadal do jakýchsi podivných stavů, transů, ve kterých vidí svět rozložený na jenotlivé molekuly. Nevnímá celek, ale jednotlivosti. Prožívá tak zvláštní ataky náhlého prozření, dostane halucinaci o obrovské dvojšroubovici DNA, se kterou vede několikastránkový rozhovor. A to už pro mě bylo příliš. Příliš přitažené za vlasy, příliš nepravděpodobné. Myšlenka dobrá, provedení už horší.
Knihu hodnotím průměrně. Celkový dojem je prostě takové menší zklamání. Kniha mi připadala jako takové oddychové čtení pro teenagery okolo 15. věku. Má sestra by podobnou knihu nejspíš nečetla, všechny ty vědecké poznatky mladí možná nepřivítají s nadšením. Pokud tato kniha byla myšlena jako čtení pro dospělé, autorka jistě narazila. Čtenáři si stěžují na druhou polovinu knihy, která je prostě praštěná, hlavnímu hrdinovi hrábne a jeho přehnaná vědeckost trochu leze na nervy.
Knih z vědeckého prostředí je mnoho, já osobně doporučuji Růži pro Algernon.
3/5