O čem je kniha?
P.S. je knížka určená výhradně ženám. Nedokážu si představit, že by tento sladký titul četli muži. Ale pro holky je kniha od známé herečky Ani Geislerové jako dělaná. Připravte se na záplavu citů, radosti ze života, připravte se na gejzír vůní, budete číst všemi smysly. Kniha je ideální do jarního počasí, v létě k vodě, na terasu s ledovou limonádou v ruce nebo na balkon v horkém poledním slunci. P.S. je kniha psána životem. Jedná se příběhy v rozsahu 3 stránek, milé fejetony, které pohladí po duši. Jestliže nemáte romantickou duši, P.S. raději nečtěte. Tohle je soukromá emotivní záležitost, díky které se budete cítit jako žena. Aňa psala fejetony do jednoho známého ženského časopisu, až se z toho stala kniha. Mezi jednotlivými články lze sledovat červenou nitku, pojítko, které slepilo všechny příběhy do jednoho.
Co se mi líbilo?
Emotivnost a upřímnost. Líbila se mi lehkost, s jakou Aňa popisuje své životní příběhy. Jemným způsobem vykresluje svůj pohled na lásku, na mateřství, na vztahy, na to, jaké to je být herečkou, na to, jaké je to být ženou. Hned z první stránky je jasné, že Aňa je velice citová žena, která chce milovat celý srdcem a prožívat život v přítomném čase. Její vzpomínky jsou plné jahodových knedlíků a vůní. Je samozřejmě kritická, píše i o tom, co s sebou život mámy/herečky/ženy přináší. Ne, není to jen růžové, sladké, holčičí lízátkové čtení. Dokáže o sobě napsat i nějakou tu kritiku. V průběhu čtení mě několikrát napadlo, že je to prostě holka jako já. Ráda sní s otevřenýma očima, ráda si občas maluje vzdušné zámky a potom se musí vyrovnávat s realitou. Krásně popisuje svůj vztah k sestrám, k dětem, velice emotivně vykresluje sílu mateřské lásky. Dokáže být vtipná na tom pravém místě, tak nějak mile, tak nějak roztomile.
Ocenění Magnesia Litera si zaslouží. Proč? Aňa se nemá za co stydět. To, co vytvořila, je velice soukromá záležitost, ze které je cítit upřímnost. Přijde mi, že ocenění získávají takové knihy, které mají blízko k lidským životům, mapují společnost nebo vypovídají něco o nitru člověka. P.S. sice nemapuje společnost, ale rozhodně popisuje, jak krásný je život, jak krásné a zároveň i těžké je být na tomto světě.
Ilustrace. Jednoznačně ilustrace. Chvála na design knihy se valí ze všech stran a ani já nesmím opomenout zmínit, jak překrásná je to kniha. Desky jsou už na omak jako pohlazení, kdo si nesáhne, neuvěří. Jsou vyvedeny v matné verzi (takže se i hezky fotí), netuším co je to za materiál, ale podobnou knihu jsem v ruce ještě nikdy nedržela. Díky gumičce máte pocit, jako byste četli něčí deník. Ilustrace uvnitř jsou úchvatné, jemné, ženské, miloučké, krásně napomáhají vytvářet celkovou atmosféru knihy. Já být na místě Ani, tak tu knihu miluju jako své dítě. Ilustrace jí vyhotovila její sestra, Lenka Geislerová, což je podle mě velice milé, v ruce držíte dílo dvou žen, které k sobě mají vztah a celé je o takové uzavřené a pospolité. Kniha má oblé rohy a obarvené stránky, působí to hladce a měkce, tištěno na kvalitním papíře. Ze čtení máte dobrý pocit, barevné stránky uklidňují, všude se snáší okvětní plátky květin, barevné flíčky, no, je to zkrátka milá věc sama o sobě. Veliký důraz byl jistě kladen i na celkovou barevnost, přeci jen, zrzavá a lahvově zelná jsou barvy, co jdou k sobě jak dva magnety.
Co se mi nelíbilo?
Celá kniha má specifickou atmosféru. Četla jsem vesměs pozitivní komentáře, avšak celkové hodnocení/... není nijak bombastické. Tu knihu si buď zamilujete a přistoupíte na ten způsob, kterým je napsána, nebo si zhnuseně odplivnete, protože Vás z toho všeho cukru budou bolet zuby. Nic moc mezi tím není. Spoustu lidí kniha bude nudit a to jediné, co se jim na celém díle bude líbit, jsou ilustrace. Chápu. Milovníci fantasy, hororů a thrillerů se knihy ani nedotknu. Ale P.S. si určitě našla své čtenáře, je svým způsobem jedinečná.
Klišé. Věřím, že Aňa psala knihu s velikou dávkou upřímnosti, což se jistě spoustě lidem jeví jako jedno veliké klišé. Milujte život, milujte děti, nebojte se smrti, žijte tady a teď, udělejte si marmeládu a buďte šťastní, lehněte si pod strom a nechte na sebe padat listí, obejměte svou maminku. Na podobnou knihu si musí člověk udělat náladu. A pokud si náladu neudělá nikdy, snad by ji ani neměl číst.
Poprask kolem knihy. Celé mi to přijde jako jedna veliká marketingová propaganda. V knihkupectví jich jsou hromady, všichni si ji kupují, všichni z ní jsou unešení. Vždycky mě taková ta kaše kolem nově vydané knihy odrazuje od toho, abych si jí přečetla. V tomto případě jsem byla spíše zvědavá a chtěla se sama přesvědčit, zdali je P.S. skutečně tak úžasná kniha. Je fajn, ale zas tak úžasná není. Troufám si tvrdit, že jsem četla daleko lepší knihy, daleko lepší deníky či fejetonové sbírky. Na druhou stranu, je to moderní, svěží kniha, našla si své místo na pultech a já říkám proč ne?
4/5