O čem je kniha?
Robert Fulghum, známý fejetonista, se vrací po delší pauze s další knihou plnou krátkých příběhů - fejetonů. Je znám svým postřehem pro nenápadné věci, které dokáže pozvednout až na tu nejvyšší úroveň. Jako spisovatel dokáže taky krásně vyprávět. Je znám svým humorem a smyslem pro detail. Možná proto si našel takovou spoustu čtenářů.
Co se mi líbilo?
Je to starý dobrý Fulghum. Jeho klasiky Už hořela, když jsem si do ní lehal nebo nestárnoucí Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, zdobí knihovny milionů čtenářů světa. Jeho jazyk promlouvá snad ke všem lidem všech národů. Fulghum má totiž úžasný talent. Píše o zdánlivě banálních věcech. A vy si najednou uvědomíte, že jste to celý život přehlíželi, brali jste to jako hotový fakt. A tak se plácnete do čela a vykřiknete: "A jo, vždyť ten chlap má pravdu!" a takhle je to s jeho knihami pořád. Alespoň pro mě. Poprask v sýrové uličce je další jeho fejetonistickou sbírkou. Fejetony, příběhy krátké na pár stránek, vás pohladí po duši, vykouzlí vám úsměv na tváři. Neřešíte nic podstatného, přesto ve vás zanechají příjemný pocit. S jistým odstupem času je možné jeho knihy číst opakovaně. A věřte, že vždycky v nich objevíte něco nového.
Kniha je ideální pro romantické duše, které rády hledají krásu v každodenních věcech. Miluji toho hnidopišského Fulghuma, který dokáže brilantně převyprávět každý příběh, který kde zaslechl. Je vám jasné, že občas přehání (jako každý spisovatel, že jo), ale prostě mu to "žerete". Poprask v sýrové uličce je skvělá kniha na cesty. Přelousknete fejeton a můžete knihu klidně odložit. Už jsem hodněkrát četla, že si lidé knihu šetří, čtou ji pomaličku a vychutnávají si to jako vybraný francouzský sýr. Nedivím se. Tohle je tak trošku kniha pro labužníky.
Co se mi nelíbilo?
Ale já bohužel nebudu jenom vychvalovat. Očekávala jsem malinko víc. Fulghum už je přeci jen starší, jeho styl se samozřejmě musí změnit. Je hloubavější, není tak svižný, styl mu malinko "usedl", píše víc mezi řádky. Musela jsem si na to chvíli zvykat, než jsem konečně připustila, že Poprask prostě bude jiný, než ona již zmiňovaná "Mateřská školka". Některé fejetony jsem přečetla poměrně ledabile. Nijak mě nazujaly, přelétla jsem je poměrně rychle a moc jsem se nezamyslela. Jiné ovšem stály za to. Fejeton, podle kterého se kniha jmenuje, opravdu stojí za to.
Nesmím opomenout pár slov i ke knize jako takové. Vydalo ji mé nejoblíbenější Argo. Kniha se mi moc líbí, vytištěná je na hezkém papíře. Ale ilustrace mě bohužel moc nenadchly, troufám si říct, že se mi prostě nelíbily. Knihu bych brala v daleko menší formě, klidně paperback (jak jsem už u Fulghuma zvyklá), zmenšila bych kilometrové okraje a vymazala obrázků. Hned by ubyly stránky a určitě by klesla i cena. Ale nebudeme měnit něco, co změnit nejde. Kniha vypadá tak, jak vypadá. Své čtenáře si jistě najde. Já jsem z knihy nebyla tak nadšená, jak jsem zpočátku předpokládala. No jo, to jsou ta velká očekávání. Asi holt zůstávám věrná tomu "mladšímu" Fulghumovi :-).
4/5