O čem je kniha?
Sběratel mušlí je sbírka 8 povídek. Každá z povídek je jakýmsi okénkem, vhledem do dané situace. Vytvoří nám náčrt, jeden pohled kamerou, a pak zase tiše mizí. Každá z povídek je o něčem jiném, avšak společný rys mají. Jsou o lidech, kteří vidí krásno ve věcech, ve kterých ho ostatní nevidí. Cítí jinak, prožívají jinak. Hledají si lásky, smysl života, žijí na okraji a jsou pro sebe svými centry vesmíru.
Co se mi líbilo?
Kniha byla úžasná. Prostě úžasná. Zpočátku jsme se na nic moc netvářila. Měla jsem chuť na nějaký pořádný román, povídky čtu opravdu málo kdy, vadí mi ta jejich krátkost a roztržitost, neuchopitelnost. Autor se na malém prostoru vyjádří a nedotáhne to do konce. V tomto případě mi to vůbec nevadilo. Protože kniha byla doslova napráskaná čirými pocity, nádhernými scenériemi, úžasnými postavami. Sběratel mušlí mi padl do noty. Je to kniha přesně podle mého gusta. Respektive autorův styl mi byl velmi po chuti. Miluji ty autory, co se na svých podivínských postavičkách vyřádí do toho posledního detailu. Nechají je stát v dešti, nechají je nadchnout se pro šílenosti, jako je lovení zvěře v té největší zimě, sbírání smrtelně jedovatých mušlí, zakopávání verlibích srdcí na zahradě nebo bezhlavé zamilovávání se do mladých Afričanek. Asi jsem vás úplně zmátla.
O této knize je velmi těžké mluvit. Snad jen krátce, kniha se jmenuje podle první povídky o sběrateli mušlí. Slepý muž se každý den na pláži se svým psem věnuje sběru mušlí. Samozřejmě zanedlouho se stane něco, co ho úplně vyvede z jeho každodenní rutiny a celkové rovnováhy. Povídka Lovcova žena vypráví o muži, který se bezhlavě zamiluje do kouzelníkovi asistentky. Několik let ji uhání, až ji nakonec sbalí a přiveze si ji do svého srubu uprostřed lesa. Hlavní hrdinkou povídky Tolik šancí je 14letá dívka, která se rozhodne naučit muškařit. Dlouho to byl Giseldin příběh je povídka o Giseldě, dívce, která se zamiluje do pojídače kovu, odjede s ním na jeho celosvětové turné a doma tak nechá svou obtloustlou sestru s matkou. Čtvrtý červenec je povídka o tom, jak se Britové a Američané vsadili, kdo chytí větší rybu. Správce vypovídá o osudu mladého muže, o kterého se i v jeho 30 letech stará matka. Ta bohužel později zemře a mladík se musí životem začít probojovávat sám. Motanice u prudké řeky je nejkratší povídkou. Muž, který je vášnivým rybářem, jednou udělá z nepozornosti obrovskou chybu, které bude nejspíš velmi litovat. Mkondo je povídka o muži, který se rozhodne vybojovat si srdce mladé africké dívky. Ale nic není zadarmo.
Absurdita, krásno, nevinnost, křehkost. To jsou přívlastky, které mě ve spojitosti s touto knihou napadají. Je jemná, hebká jako motýlí kukly. Anthony Doerr má úžasný styl, který si vás získá hned od první stránky. Dokáže zaujmout pomocí dvou řádků. Nevím, v čem je to kouzlo. Volí zvláštní postavy, které se spontánně nadchnou pro maličkost, pro kterou jsou ochotny obětovat život. Bezhlavě se zamilovávají, tropí milé hlouposti. Zamilovala jsem se do těch povídek, ve kterých je ukryta spousta silných myšlenek. Autor dokázal prostředí popsat tak barvitě, až jste slyšeli šum moře, vůni tlejícího jehličí v lese, šustící keře, kapající letní déšť, svist muškařského prutu, vrzání cikád.
Ukázka z povídky Lovcova žena.
Nemá cenu se honit za bezvýznamnými věcmi. Navraťme se do přírody, nebo ji alespoň konečně začněme tolerovat a obdivovat, protože z ní přeci pocházíme! Je potřeba vidět krásu i v takové obyčejné věci, jako je mravenec, lastura, zrnka písku. Je v pořádku se pro něco nadchnout a dát do toho všechno. Ať si ostatní myslí, co chtějí. Žijte teď. Nadechněte se teď. Rozběhněte se do lesa. Oloupejte kůru ze stromu a pozorujte termity. Dělejte co se vám zachce, zítra tu už nemusíte být.
Co se mi nelíbilo?
Knížku odporučuji všemi deseti všem, co rádi objevují drobné podivnosti, mají smysl pro nenápadná krásna a rádi se učí dívat se na svět jinýma očima. Povídky jsou neskutečně čtivé. Dávám tisíc bodů z tisíce. Rozhodně se vrhnu na další autorovy knihy, jeho styl mi velmi sedl. Jako čtenářka jsem neskutečně spokojená. O obálce ani nemluvím. Jednoduchá, zároveň krásná v detailu.
Knížka je ideální k moři. Skvěle vám dokreslí atmosféru a určitě povídky prožijete o něco intenzivněji, když u nich budete mít ponořené nohy v moři a ruce v písku (knížku vám holt musí někdo podržet).
5/5