Barva kouzel - Terry Pratchett

O čem je kniha?

První knížka z obsáhlé fantasy série nás vítá do úžasného světa Terryho Pratechtta. Je to svět, který pluje na zádech slonů, kteří stojí na krunýři obrovské želvy. V Zeměploše je možné absolutně všechno. Barva kouzel je příběh o nadšeném turistovi Dvoukvítkovi a jeho průvodci Mrakoplašovi, kouzelníkovi, který se s ním tak trochu nedobrovolně vydává na cestu kolem celé Zeměplochy.

Co se mi líbilo?

Moje první klasické fantasy. Do Pratchetta jsem se chtěla pustit už hodně dlouhou dobu, ale nevěděla jsem, kde začít. Na jeho kontě je tolik knih! Na internetu vám v každém diskuzním fóru řeknou, že můžete začít číst prakticky odkudkoliv. Což mi nedávalo smysl. Vždyť je to knižní série, musí mít nějaký začátek! Nicméně, někde jsem se dočetla, že série má několik hlavních linií, každá z linií se věnuje nějakému příběhu nebo určitému typu postav (Smrť, Čarodějky,...) a je na mně, kde začnu. Barva kouzel by měla být podle všechno nejstarší, první kniha (nebo prostě jedna z prvních). Uvádí čtenáře do Zeměplochy, vysvětluje, jak pratchettovský svět funguje a představuje nám první typy postav (čaroděje, obyvatele dračí země, obyvatele samotného okraje země atp...).

Na začátku knihy jsem byla zmatená. Moc divných jmen, moc neznámých míst, moc prapodivných dějových zvratů. Ale nechtěla jsem to vzdát jenom proto, že jsem zpočátku byla lehce dezorientovaná. Počítejte s tím, že autor vás hodí do hotového světa. A protože se nejedná o pohádku, nemůže kniha začínat žádným: "Bylo nebylo..." prostě jste vhozeni do nějaké situace. A teď se s tím musíte vypořádat. Barva kouzel začíná v hospodě, kde se Dvoukvítek, odhodlaný, movitý turista setkává s Mrakoplašem - prototyp neschopného, sebestředného čaroděje. Dvoukvítka všude pronásleduje jeho zavazadlo - truhlice s několika páry malinkatých nožiček. Oba dva dobrodruzi (i se Zavazadlem, samozřejmě) se shodou náhod vydávají na cestu, při které se je bude snažit sníst několik zvířat, zavraždit nějaký ten bandita nebo okrást skupinka zlodějů. Jenomže tu jsou taky bohové, kteří nad nimi drží ochrannou ruku. Nebo taky ne.

Dále nesmím opomenout zmínit, že jsem se několikrát zasmála. Moc se mi líbila některá autorova přirovnání, využívá nezvyklých slovních spojení a hlavně do svého fantasy světa vkládá věci, které bychom tam nejspíš nenašli (a proto to pak působí komicky). Třeba "čučí jak do otevřené mikrovlnky" a tak podobně :D. Někde jsem dokonce našla odkaz na diplomovou práci, která se zabývá vtipy a slovními hrátkami Terryho Pratchetta. Jeho typ humoru je svým způsobem jedinečný.

Co se mi nelíbilo?

Přesto se může stát, že nebudete rozumět úplně všemu. Já jsem se chvílemi trochu ztrácela, hlavně když autor udělal náhlý střih v ději a vložil do pružného akčního děje obraz z úplně jiného místa s úplně cizími postavami. Postupně bylo vše vysvětleno, ale než jsem se v tom zorientovala, chvíli mi to trvalo. Předpokládám, že postavy budu postupně potkávat v dalších jeho knížkách a najdu tam tu návaznost. Zatím nemám s čím srovnávat. Ale jsem si jistá, že u Barvy kouzel nezůstanu. Plánuji se podívat na linii o Smrti a určitě budu pokračovat v Mrakoplašově příbězích.

Pro lepší orinetaci pro případné čtenáře Zeměplochy doporučuji prostudovat tento obrázek. Jestli to dobře chápu, ideální je začít s oranžovými knihami. 

4/5