Rosemary má děťátko - Ira Levin

O čem je kniha?

Psychologická novela, někdy dokonce označována jako horor, je kniha plná stupňujícího se napětí. Mladá Rosemary se nastěhuje se svým mužem do starého, ale krásného bytu. Žije poměrně stereotypní život mladé manželky, zařizuje luxusně pokoj po pokoji, těší se na miminko. Ve vedlejším bytu bydlí starý manželský pár, který je k nim velice vstřícný. Někdy až nápadně moc. A děj se roztáčí do otáček, ve kterých vás bude mrazit na zádech. 

Co se mi líbilo?

Knihu mi doporučovala ještě paní učitelka ze střední, ale už jsem si vůbec nepamatovala, o čem příběh je. Ale vždycky mě hrozně lákal název knihy. Pustila jsem se do ní vlastně úplně náhodou. Slyšela jsem, že Rosemary je především výborný film. Ale u mě mají vždycky přednost knihy. A nelituji. Byla úžasná.

Levin píše velmi poutavě. Nádhernými popisy prostředí se dostáváte nenásilně do děje a za chvíli začnete Rosemary fandit. Je lehce naivní, ano, ale je mladá, zamilovaná, šťastná. V sousedním bytě žije starý pár, bývalý cestovatel a jeho žena. Ti jsou velmi pohostinní. Zvou Rosemary s mužem na večeře, občas jim přinesou moučník od večeře nebo se nabízí, že za ně odnesou oblečení do čistírny. Rosemary občas lezou na nervy, ale je velmi taktní. Když otěhotní, jsou sousedi dotěrní více a více. Stará paní doporučí Rosemary lepšího porodníka, sama jí donáší speciálně namíchané bylinné koktejly. Věci okolo Rose začínají být divné. A tady už přestávám vyprávět, protože nechci připravit případné čtenáře o tu nádhernou gradaci.

Příběh postupně stoupá, nabírá rychlost, mezi řádky to pulzuje energií. Cítíte, že jde do tuhého. A nemůžete přestat. Přesně tyhle momenty v literatuře vyloženě miluji. Když cítím, jak autor ví, co má napsat, aby dostal čtenáře do toho správného rozpoložení. 

Co se mi nelíbilo?

Knize nemám co vytknout. Bavila mě od začátku až do konce. Nevadí mi popisnější pasáže, naopak. Když jsou napsány poutavě, dokážu si je užít. A to je to, co spousta lidí knize vytýká. Chvílemi je pomalejší, popisnější, ztrácí to šťávu. Já si naopak myslím, že jsu tam takové části dané záměrně. Autor pak docílí toho rychlého spádu ke konci knihy. Někteří knize také vyčítají to, že není vůbec děsivá nebo strašidelná. Ale pak jsou tu druzí, co píší, že jim z knihy mrazilo v páteři. Jde o to, jak budete knihu číst. Já jsem na ní nepohlížela jano na horor, ale spíše jako na psychologický thriller. Mně osobně hodně překvapil konec, který jsem rozhodně nečekala. A možná bych se přiklonila k tomu uzavřít knihu trochu jiným způsobem. Ale autor si nechal otevřená vrátka a možná již víte, že Rosemary má pokračování (Rosemary a její syn). Jistě se na druhou knihu někdy vrhnu. A tento první díl určitě moc doporučuji!

5/5