Podivuhodný život osamělého pošťáka - D. Thériault

O čem je kniha?

Kniha jemná jako samet vypráví příběh o pošťákovi, který se věnuje nelegální činnosti. Otevírá dopisy a jejich obsah si doma potají čte. Když v tom se napojí na korespondenci mezi dívkou a mužem, kteří si posílají haiku. Vzplane láskou k neznámé dívce a pak se něco změní.

Co se mi líbilo?

Takhle silnou knihu jsem už hodně dlouho nečetla. Oslovila mě hned na první stránce, chytla mě za srdce a absolutně mě rozdrtila. Po přečtení jsem civěla do stropu a přemýšlela nad vším možným. Knížka mě emočně rozložila a dokázala ve mně zahořet. Hlavní hrdina mi byl od začátku neskutečně blízký. Jeho outsiderství, jeho křehkost, nenápadnost mě oslovily. Okamžitě jsem si ho oblíbila. Věděla jsem, že přesně takovéhle hrdiny v knihách miluju a že tuhle knihu budu milovat taky. Hrdiny, co dělají potají výstřední věci a hledají v nich zalíbení pro svou duši. Zkrátka milovníci tajných, drobných radostí. Přesně takovýhle knižní hrdinové mě literárně uspokojí a já mám možnost svézt se na vlně atmosféry, kterou mám ráda.

Tohle je kniha, která mě naučila číst a milovat haiku. Bez legrace. Básně nádherně doprovází příběh a mají nepostradatelný význam. Mladý pošťák sleduje tajně korespondenci dvou básníků a později se pokouší sám něco psát. Nešťastnou náhodou se do jejich listovního dialogu přimíchává a sám se pokouší skládat básně  tak, aby adresátka na druhé straně nepoznala změnu. Příběh, který je neotřelý a láká svou originalitou.

Zkrátka krátká novela, která pohladí duši. Nechce se mi příliš prozrazovat děj, protože je to krátký příběh a jakékoliv spoilerování by mohlo potenciálním čtenářům zkazit ten úžasný zážitek. Já vím, že tohle byla kniha přesně pro mě. Autor mi sedl, sedly mi jeho postavy, sedlo mi zkrátka všechno. Je to kniha na 2 hodiny. Ale krásné 2 hodiny plné kanadsko-japonského haikování. Krása, která pohladí každou romantickou duši. Konec je překvapivý, nepředvídatelný a velmi kritizovaný. Podle mě to je ten nejgeniálnější konec knihy, jaký jsem už dlouho nezažila. Svým způsobem nabízí útěchu :-). 

Co se mi nelíbilo?

Nemám knize co vytknout. Vzbudila ve mně city a dokázala mi, že já prostě ráda prožívám knihy psané s citem. Nechápu, jak to autor na tak malém prostoru dokázal. Mrzí mě, že na knihu jsem četla nějaké negativní komentáře. Zkrátka to nebude čtení pro každého. Ale mně tenhle skromný titul přišel vhod. Měla jsem na něj akorát správnou náladu. Byla to láska na první stránku. Nesmím opomenout zavzdychat i nad obálkou, která vyhrála cenu nejkrásnější obálky na Databázi knih a já se tomu vůbec nedivým. Nádherný přebal, který má na druhé straně dokonce i adresu, takže kniha sama o sobě vypadá jako tajemné milostné psaní. 

Musím dát plné hodnocení plus mojí medaili, protože kniha mi nedala spát a to je důkaz, že patří do seznamu mých jedinečných knih. Doporučuji všem nekonečným romantikům!

5/5

Vířící jako voda

když potká kámen

čas jde ve smyčkách