O čem je kniha?
Zpovědník vrahů je vlastně zpověď sama o sobě. Slavomil Hubálek, známý a uznávaný český psycholog, který se díky svému zaměření věnoval psaní posudků na známé české vrahy, se rozhodl ve své beletristické knize odvyprávět svůj životní příběh. A má rozhodně co povědět.
Co se mi líbilo?
Samotný název knihy je poněkud zavádějicí. A setkala jsem se s touto kritikou i v jiných komentářích. Má představa byla, že psycholog napsal knihu o tom, jak se mu zpovídali různí vrahové. Tedy že to bude kniha o výpovědích vrahů. Zmýlila jsem se, ale i tak mě kniha velmi příjemně překvapila. A možná, že by mě ani žádné výpovědi vlastně ani nebavily. S podobou knihy, jakou vytvořil Hubáček, jsem byla moc spokojená. Jedná se vlastně o vzpomínky psychologa. Vzpomíná na dětství (moc milým způsobem podané), vzpomíná na to, jak studoval a jak vlastně chtěl původně dělat úplně něco jiného. Píše o své první praxi, o setkání s autoritami a o tom, jak vlastně začal dělat s delikventy, s pacienty se sexuálními úchylkami, s mladými homosexuály a později i s vrahy.
Pan Hubálek byl velmi chytrý, inteligentní člověk, který věděl, co dělá. Ve svém oboru byl špička, protože to dělal správně a dobře a tak, aby se za to nemusel nikdy stydět. Což je něco, co dokážu na lidech vážně ocenit. Kdybych měla možnost ho někdy potkat, moc bych si ho vážila, protože to byl velmi sečtělý a uvědomělý člověk. Z celé knihy je to velice patrné. Píše o svém životě velmi poutavě, s melancholickým nádechem, někdy možná lehce romanticky, ale nikdy ne neuctivě. Vždycky hezky zavzpomíná na lidi, se kterými se setkal a nikoho neshazuje, jen si připomíná vtipné momenty a zásadní chvilky, které ovlivnily jeho život. Samozřejmě, že dojde nakonec i na vrahy. Hubáček měl tu "čest" mluvit hned s několika nejznámějšími českými vrahy. V knize popisuje, jak na něj působili jako osobnosti, co si říkal, když se na ně díval a jak ve výsledku skončili. Každou kauzu slabě načrtne, popíše to nejpodstatnější a nějak zajímavě to uzavře. Celá kniha tedy není hlavně o výsleších a diagnostice osobnosti vraha (a já bych klidně uvítala, aby tam toho odborného bylo více), ale je to spíše kompot Hubáčkova života a setkání s "výraznými osobnostmi". Mezi ně možno počítat i Havla a jiné.
Celkově mě kniha moc příjemně překvapila. Nejedná se o žádný hloupý životopis nějaké bulvární hvězdy, ale o velice povedený životopis vzdělaného člověka, který rozhodně měl lidem co říct. Dozvěděla jsem se nějaké věci ze zákulisí vyšetřování, ze soudních procesů i něco málo o tom, jak velkou roli vlastně někdy hraje psycholog při udělování rozsudku.
Co se mi nelíbilo?
Chvílemi mi trochu vadilo Hubáčkovo ohánění se tím, jak byl nepodplatitelný, neposkvrněný a nezkorumpovaný. Což je v pohodě. Ve zpovědi se člověk potřebuje tak nějak očistit. Jenomže třetí příběh o tom, jak ho vyvedly z míry praktiky podplácení a jak on by se k podobným činům nikdy nesnížil, už začal trochu zavánět samochválou a hlavně začal nudit. A jak jsem již psala výše, klidně bych ocenila více odborných částí. Osobně by mě zajímaly podrobnosti z vyšetřování, ale samozřejmě chápu, že není možné říkat lékařské podrobnosti. Ale zajímalo by mě, jaké testy používal nebo jaké metody volil.
Chvílemi jsem měla pocit, že autor trošku "drbe". Otřel se o kauzu s Rathem, což není jaksi aktuální a kvůli této zmínce jistě kniha po letech ve čtenáři vzbudí otázku (jsem si jistá, že na Ratha se po letech zapomene a on bude teď v Hubáčkově knize absolutně zbytečně strašit). A k tomu drbání... chvílemi ten text skutečně vypadal, jako když známý vypráví jinému známému pikantnosti, které by měly zůstat jenom mezi nimi. Ale Hubáček je napsal, čímž možná chtěl dát najevo, že není nic, co by měl skrývat. Na jednu stranu upřímnost, na druhou stranu... někdy zbytečné se příliš bavit o jiných lidech.
Celkově ale knihu hodnotím jako velmi obohacující a zajímavou, velice čtivě napsanou a lehce podanou. Doporučuji zájemců o psychologii a téma vraždy a vyšetřování.
5/5