Na Chesilské pláži - Ian McEwan

O čem je kniha?

Mladý pár, ona je houslistka, která dokáže prožívat lásku, ale příčí se jí cokoliv, co jen trochu zavání erotikou. Má panickou hrůzu se svatební noci a je odhodlaná si tu chvíli odtrpět, zuby nechty je odhodlaná se nepozvracet. On je mladý muž, kteří po své ženě touží. Je vzdělaný, nechápe sice její nadšení pro klasickou hudbu, ale dokáže ocenit její krásu a mile rád jí dokazuje, jak ji miluje. 

Co se mi líbilo?

Už si ani nevzpomínám, kdo mi knihu doporučoval, ale jakmile jsem se ze zadní obálky dozvěděla, že Ian McEwan je autorem filmu Pokání, věděla jsem, že se mi to bude líbit. McEwan si totiž libuje v lidských chybách. V tom, jak lidé šlapou vedle, jak dělají úkroky stranou a svým chováním ovlivňují žití všech ostatních. Libuje si ve "zkažených životech", smutných koncích a nekonečně hořkých pocitech. Hořkou pachuť jsem na jazyku měla i po dočtení této jeho útlé knížky. Je to o vztazích, o strachu z přímé komunikace, o strachu z toho říct něco naplo, přiznat se. Čtenář cítí, že se děje něco špatného, že by se mělo sakra už něco vyřešit, ale postavy mezi sebou i nadále nekomunikují, a tak je celá situace vyhrocená až do úplného konce. Příběh rychle nastupuje, pak chytá línější, pomalejší tempo. Čtenáře to napíná, někdy až dráždí a rozčiluje, ale tušíte, že na konci přijde vyvrcholení, a tak se necháte ještě chvíli týrat. Zajímavá hra.

Na Chesilské pláži je krátký román o jedné svatební noci. Kniha od novodobého britského autora vypráví příběh dvou lidí, kteří se úplně náhodou setkají, vrhnou se do vztahu a oba dva zjistí, že si vlastně vůbec nerozumí. Niterný příběh o krásných emocích a nečekaném rozčarování. Obě postavy se k sobě tak trochu nehodí. Měla jsem pocit, jako kdyby se vzájemně ve své odlišnosti obdivovali. Jeden měl slabost pro druhého, ale každý z nich jiným způsobem. Rozbouřený, citlivý, divoký mladík, co se zamiluje do upjaté hudebnice, která si uhlazuje sukni a bytostně se štítí líbání.

Co se mi nelíbilo?

Chvílemi se mi zdálo, jako kdyby si autor trochu protiřečil. Dívku popsal jako postavu, která nesnese lidský dotek, která není schopná vášně, které je odporné se líbat a vzápětí poznamená, že je mile ráda v chlapcově pevném obětí. Podobný rozporný pocit jsem pak měla na více místech. Ale možná se mýlím a nepochopila jsem záměr. Každopádně to jsou jenom takové detaily. 

Chvílemi mi přišlo, jako kdyby to autor zbytečně natahoval. Já vím, že popsat jednu svatební noc by zvládnul na 20 stránkách (a vsadím se, že 30 stránek popisy svatební noci skutečně nepřesáhnou), ale občas jsem měla pocit, jako kdyby autor prásknul retrospektivní pasáž ne v úplně vhodnou chvíli. Trochu mě to odradilo a rozmrzelo, ale byla jsem zvědavá, jak kniha končí, že jsem pokračovala ve čtení. Chvílemi mi autorovo odbíhání do minulosti bylo zkrátka nepříjemné. Měl tendenci popisovat události z historie poněkud nezáživným jazykem, který kontrastoval s erotickým jiskřením mezi dvěma mladými lidmi. Možná to byl autorův záměr, ale mně to tam prostě někdy překáželo.

Kniha je zfilmována, zběžně jsem se na film podívala a musím podotknout, že herci se docela snaží, ale já jsem si hlavní hrdiny představovala úplně jinak, takže mi film jaksi celkově nesedl. Zároveň je v něm mnoho věcí navíc. Což je samozřejmě pochopitelné, ale klíčová (postelová) scéna je ve filmu obohacená o různá slova, herci spolu vedou podivný dialog, kdežto v knize je to téměř beze slov a ta "nekomunikace" je podle mě klíčová. Škoda. Navíc jsem ve filmu našla spoustu chyb (postava odejde bez svetru a v další scéně ho má na sobě a podobně, tohle prostě nesnáším!). Problém je, že já s filmy podle knih nejsem snad nikdy spokojená, proto se ode mě nenechte odradit. Jestli vám nevadí film s pomalejším tempem, kde se to jen tak líně táhne až do úplného finále, směle do toho. Kniha je podle mého soudu daleko pružnější a záživnější :-). Jako jednohubku na dvě odpoledne rozhodně ideální kousek. Doporučuji milovníkům romantiky a hořkých konců. 

4/5