Probudím se na Šibuji - Anna Cima

O čem je kniha?

Kniha vypráví hned několik lineárních příběhů. Čtenář má možnost sledovat život studentky Jany, její jakési alter ego zaseknutého na Šibuji, a také příběh, který Jana překládá z japonštiny do češtiny. Kniha je řazena mezi mysteriózní cestopisné fantasy se vztahovými prvky.

Co se mi líbilo?

Hned na začátek – kniha mě moc chytla. Ani vlastně nevím proč, protože podobný žánr moc nevyhledávám, ale podle mě je to díky takové podivné japonské atmosféře. Překvapilo mě, že autorka knihu psala v Česku a Japonsko si jen představovala, protože při čtení této knihy jsem měla vyloženě pocit, že jsem s ní v Japonsku. Skvěle vystihnutá atmosféra, ruch, zvuky, podivnosti, prostě jsem si užívala číst o místě, kam se spousta z nás touží tolik podívat.

Ten mysteriózní nádech dával knize neuvěřitelný šmrnc. A vlastně mě asi bavil víc, než pasáže z reality, ve kterých naopak hrála na pozornost čtenáře autorka vztahovou linií. Takže každá linie příběhu vlastně nabízela trošku jinou "podívanou". S duchem Jany jsme se procházeli v kruzích na Šibuji, kde jsme ji mohli sledovat, jak se snaží naučit japonštinu a nepozorovaně si prohlíží ruch města, v Praze jsme naopak budovali vztah mezi Janou a doktorandem Klímou a společně s nimi jsme prožívali pátrání po zapomenutém japonském autorovi. Musím říct, že takovouto mozaikovitou, podivně složenou knihu z několika vrstev, jsem ještě nikdy nečetla. Pozitivně hodnotím i ilustrace a hovorovou češtinu (pro mě překvapivě, ale tentokrát se mi v knize opravdu líbila).

Příjemně mě překvapilo, že japonský autor, po kterém hlavní hrdinka pátrá, byl existující a skutečně kdysi žil a vydal povídky, o kterých v knize máme spoustu úryvků, a tak objevování tajemného japonského spisovatele můžeme s hrdinkou prožívat taky.

Velmi pozitovně hodnotím členění knihy do krátkých odstavců, které mi vyhovovalo a zrychlovalo četbu. Autorka je poměrně mladá, ale dle mého názoru velmi nadějná. To, že dostala ocenění MG za prvotinu přeci o něčem svědčí.

Co se mi nelíbilo?

Autorce jsem moc nevěřila dialogy. Byly takové "filmové", uměle šroubované, několikrát jsem si říkala, že: "Ne, takhle se lidé spolu nebaví a rozhodně ne šestadvacetiletí studenti..." Chvílemi se mi nelíbilo i jednání postav, které bylo takové románové, měla jsem pocit, jako kdyby autorka postavy tlačila a násilně šroubovala do něčeho, co je trošku prvoplánové, co chce překvapit, ale vlastně nepřekvapuje. Nemluvím konkrétně, protože nechci zbytečně spoilerovat, spíše jsem měla kolikrát pocit, že postava prochází proměnou, kterou by za jiných okolností neprošla, ale autorka to tak potřebovala pro ozvláštnění děje. Znáte to z filmů, jak se někdo nečekaně napraví, ale všichni moc dobře víme, že ve skutečnosti člověk v základu je stále stejná bytost, co dělá stále stejné chyby.  

Tohle není kniha, která by vám vyrazila dech, změnila vám život nebo vás ohromila, ale ve mně zanechala příjemný pocit, ačkoliv jsem v závěru čtenářsky uspokojená nebyla. Ale nějak jsem ho autorce tolerovala za to, že mě během čtení bavila a i s přestávkami jsem knihu neměla problém dočíst. Protože mě zkrátka zajímalo, jak to dopadne. A takové zapálení jsem u knihy neprožila už delší dobu. Jako novodobou českou (no, i když...) oddychovku, co se navíc pyšní oceněním MG, doporučuji.

4/5