Pán much - William Golding

30. červenec 2016 | 09.57 |

panmuch

O čem je kniha?

Skupina chlapců ztroskotá na pustém ostrově bez jediného dospělého. Co si myslíte, že se stane? Lastura se stává symbolem demorkacie, kde ten, kdo drží lasturu, má právo mluvit. Chlapci začínají budovat společnos, ve které si zvolí hlavního náčelníka. Jenomže brzy se tento vzorec, který se dobře uplatňuje ve světě dospělých, stává překážkou. Chlapci si nechtějí předávat lasturu, nechtějí chodit na zasedání, chtějí dělat úplně něco jiného. Party se tříští, začíná boj o přežití, hon na nejslabšího. Symbolem se stává vepřová hlava napíchnutá na kůlu, oštepy, krvelačné hony za masem. Vražda nemá v tlupě přílišný význam, vrahem jsou všichni a nikdo. Pán much je velice poutavý příběh, v jehož čele stojí dva autoritativní chlapci, oba inteligentní. Oba toužící po moci, ale každý jiným způsobem. 

panmuch01

Co se mi líbilo?

Čtivost. Upozorňuji, Pán much není žádná pohádka o Robinsonovi, který se rozhodl na pláži chovat slepice a pěstovat hrášek. Tohle je drama od začátku až do konce. Ucítíte pach krve, spáleného lesa a nemytých vlasů. Celý příběh je složen z dinamických pasáží, které jsou prokládány velice barvitými a sympatickými popisy okolního prostřědí ostrova. Autor neřešil jak se tam chlapci octli a ani to, že je vlastně nemožné, že by nepřežil žádný z dospělých a naopak všechny děti přežily. O to tu totiž vůbec nejde. Celá kniha na mě působila jako takový malý laboratorní pokus. Necháte pár chlapců (tzn. čistých duší ještě ne tolik ovlivněných světem dospělých) na pustém ostrově a čekáte, co udělají. Nejprve se budou snažit uplatňovat to, co viděli u svých rodičů. Dohodnout se mírovou cestou, uspořádat hlasování, zvolit si nějakého vedoucího.

Ale dříve či později se v člověku probudí zcela jiný svět. Svět bez pravidel, svět, kde vládnou přírození vůdci, svět, kde jedinec nemá šanci. 

panmuch02

Už samotná myšlenka je velice zajímavá. Celý Goldingův "experiment" samozřejmě dojde až do velice dramatického konce, kde v čele všech chlapců stojí jediný náčelník, který vládne pevnou rukou. Chlapcům totiž nabídl maso, nabídl jim pevnou jistotu v podobě bezpečného "domova" a pravidel, která platí za každých okolností. Vytvořil nový kult - kmen. Děti pomalované všemožnými barvami ztrácí individualitu a stávají se tak součástí davu. Není proto problém nepotřebný článek, někoho, kdo s ostatními nesouhlasí, vystrčit na okraj nebo ho zavraždit. Není možné ukázat na vraha, udělali to všichni. Je zde vidět ta ohromná degradace, krok zpět. Dnešní společnost, vystavěná na demokracii, svobodě jedince, možnosti projevovat svou individualitu, nemá na pustém ostrově téměř žádný význam. Tam jsou důležité úplně jiné věci. Bezpečí a jídlo. Ten, kdo to dokáže zajistit pro všechny, vyhrává. Na celé knize se mi líbil ten přesah. Téměř nic z toho, co jsem nyní napsala, v knize nezazní. Celá kniha je jakýsi příběh o ztroskotání skupiny chlapců. Ale takové to mezi řádky, takové to nad je v tomto případě hodně znatelné. Posouvá to tu knihu úplně někam jinam. 

panmuch03

Co se mi nelíbilo?

Co se příběhu týče, některé věty jsou takové kostrbatější, jsem si jistá, že to je prostě "rukopis" autora. Není to psáno jako pohádka bylo nebylo. Naopak, je to taková dobrodružná kniha pro dospělé, takže čtení je chvílemi obtížnější a žádá si větší soustředění. Autor zvolil pomalejší začátek (takže se nenechte odradit) a dramatický konec, který jsem dočetla uprostřed noci s očima na vrch hlavy.

To vydání, které jsem měla já, bylo fajn, kniha měla menší velikost, tak akorát do kabelky. Co se týče ilustrací, ty mě až tolik nenadchly (jsem na ně vůbec hodně náročná), přišlo mi to jako takové nedodělané náčrty, ale to rozhodně není důvod, proč dávám 4 hvězdy. 

Hlavní důvodem je, že tohle prostě nebyla kniha tak moc pro mě. Nemám moc ráda podobné katastrofické příběhy, souboje o přežití, nemusím "robinsonovky" jako takové. Moc mě to neláká. V některých chvílích jsem se přemlouvala, abych knihu vůbec dočetla. Ze školy jsem věděla, o čem příběh bude, ale konec nám profesorka neprozradila. Takže to, že jsem chtěla vědět, jak to celé dopadlo, je vlastně důvod, proč jsem Pána much vlastně dočetla. Nebudu se nějak chvástat, podobný konec jsem předpokládala a říkala si, že by bylo fajn, kdyby ho tam autor vsadil. Nezklamal. Já za sebe mám radost, že jsem opět dala šanci klasice a nechala se příjemně překvapit novými myšlenkami, což je důvod, proč vlastně čtu knihy :-). 

4/5
Zdroj: http://cojuliecetla.pise.cz/8-sedmikosteli-milos-urban.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pán much - William Golding metalistka®blbne.cz 30. 07. 2016 - 10:56
RE(2x): Pán much - William Golding cojuliecetla 30. 07. 2016 - 10:59
RE: Pán much - William Golding brutally-honest 30. 07. 2016 - 16:46
RE(2x): Pán much - William Golding cojuliecetla 30. 07. 2016 - 17:13
RE: Pán much - William Golding jurtanimo 31. 07. 2016 - 17:12
RE(2x): Pán much - William Golding cojuliecetla 31. 07. 2016 - 18:56
RE(3x): Pán much - William Golding jurtanimo 31. 07. 2016 - 19:25
RE(4x): Pán much - William Golding cojuliecetla 31. 07. 2016 - 19:43
RE: Pán much - William Golding tlapka 31. 07. 2016 - 22:23
RE(2x): Pán much - William Golding cojuliecetla 01. 08. 2016 - 12:02
RE(3x): Pán much - William Golding cojuliecetla 01. 08. 2016 - 12:03