O čem je kniha?
Program pro přeživší je další z mnoha úspěšných románů amerického spisovatele Chucka Palahniuka. Příběh vypráví o Tenderovi, který vyrůstal v puritánské náboženské sektě, kterou řídí velice přísná pravidla. Sekta, nesoucí název Krédo, vychovává mladé chlapce a dívky k tomu, aby po vystoupení z přísně ohraněného území sloužili lidem v "normálním světě" - uklízeli jim domy, pleli záhonky, prali prádlo apod. Celá kniha začíná Tenderovým únosem letadla, hlavní hrdina vypráví svůj životní příběh na pásku do černé skříňky zatímco čeká, až se s celým letadlem zřítí do oceánu. Dozvídáme se tak jak byl vychováván, jak pracoval v domě jako otrok, jak se stal ideálním Američanem co si plní americký sen nebo jak unesl ono již zmiňované letadlo.
Co se mi líbilo?
Palahniukovy knihy si jsou v něčem dosti podobné. Autor využívá při psaní stejný vzorec. Jeho knihy jsou koktejlem, který skoro vždy obsahuje následující ingredience: vyšinutost, vulgarismy, pornografii, skrytý výsměch a kritiku společnosti, násilí, pach krve a samozřejmě šokující konec. Pokud je vám tato barevná směsice sympatická, Chucka si prostě zamilujete. Kniha Program pro přeživší je brána jako jeho druhé nejlepší dílo, hned po Klubu rváčů. Já jsem z Programu byla nadšená. Bavila jsem se nad jeho černým humorem, bavila jsem se nad jeho kritikou americké společnosti. Na 250 stránkové knize se Palahniuk neštítil otřít o trapnou vizi amerického snu, o svalovce z posiloven, co hltají kilogramy stroidů, o prodej léků (podplácení doktorů k upřednostňování určitých značek), nebál se udělat si srandu z lidí, co touží po zázracích, po zfanatizovaných věřících, co v kostelích zpívají hloupé povzbuzující písničky a tančí v tranzu, nebál se vysmát se prolhanému televiznímu světu a pornografickému trhu.
Četla jsem od tohoto autora již řadu knih, všechny se mi líbily svou odvážností, neotřelostí, dechberoucí zápletkou a vyšinutostí. Palahniuk je prostě magor. Nejvíce se mi na knize líbil výsměch určený všem těm zbohatlíkům, co mají paláce, ve kterých kmitají sluchové. Sami majitelé jsou většinou daleko hloupější, než ti, co jim oddaně slouží. Později se ukáže, že všichni členové sekti Krédo se zasebevraždili a jediný, kdo zůstal, je Tender. Hlavní hrdina se postupem času dostává do spárů agenta, který z něj udělá ideálního duchovního vůdce, který v televizi fanatizuje davy lidí. Je mu kompletně přeměněna vizáž, je postupně zašlapáván do koberce. Vše se stává lží, trapným divadlem, kde na podiu hraje němá loutka ovládaná lidmi ze zákulisí.
Celá kniha je číslovaná pozadu. V životě jsem nic podobného neviděla. Jak čísla stránek, tak čísla kapitol začínají vysokými číslicemi a postupným čtením se čísla snižují. Působilo to na mě jako odpočet. Hrozivý odpočet, který věstí brzký konec. O tom, jak kniha doopravdy skončí, se prý dozvíte na webové stránce autora - píší to v prologu. Hledala jsem a nenašla, ale jistý závěr jsem si udělala sama.
Mám-li knihu uchopit jako celek (protože celá by se dalaroztříhat na několik stabilních dějových linií), musím se přiznat, že do čtení jsem se nutila. Jednak jsem byla tlačena do toho, abych ji rychle vrátila do knihovny, jednak jsem pořádně nevychladla z předchozí knihy - Snuff. Mezi jeho knihami si dávám delší rozestupy (půl roku, rok), protože jinak by se mi to omrzelo a to já prostě nechci. Vypěstovala jsem si pro něj jistou slabost. Jeho knihy jsou šílené, to se mi na nich prostě líbí. Ani ve snu Vás nenapadnou takové blázniviny, jaké se honí hlavou tomuto zvláštnímu chlápkovi. Oceňuji to, protože je to tak jiné, než všechno ostatní.
Co se mi nelíbilo?
A teď přijde řada na srovnávání, takže nastává problém. Mám teď tu možnost srovnat několik jeho knih a tak nějak se tomu nemůžu ubránit. Kdybych od něj měla něco doporučit, opět to budou Strašidla. Za mě bezkonkurenční nejlepší Palahniukova kniha. Nejšílenější, nejneotřelejší, nejabsurdnější. Program pro přeživší dávám hned na druhé místo.
Bohužel jsem měla vydání z roku 2002, kde se obálka příliš nepovedla. Odeon knihu poté vydal ještě dvakrát, v roce 2008 - podoba obálky můžete vidět úplně nahoře, a poté ještě potřetí v roce 2015. Bohužel, kniha, kterou jsem měla v ruce, nebyla příliš fotogenická, takže v tento moment obálku hodnotit nemohu. Ale obsah se mi zamlouval. Hledáte-li něco neotřelého, něco, kde můžete čmuchat mezi řádky a vychutnávat si nenápadné narážky na 21. století, směle do čtení! Já si teď musím dát chvíli pauzu a vrhnout se na něco úplně jiného. Třeba na nějakou romantiku :-).
4/5
Na závěr si neodpustím citovat ze strany 106 - Však vám to je jasné. Nejde o to, kolik toho znáte. Jde o to, s kým vším se znáte.