O čem je kniha?
Jeden plus jedna je další romantickou knihou od anglické autorky Jojo Moyesové, která se svými čtivými romány zaplavila celý knižní svět. Snad každý četl nebo alespoň zaslechl název její nejúspěšnější knihy Než jsem tě poznala. Jeden plus jedna je dalším příběhem, kde se nesnázím života a lásce musí postavit sympatická žena. Mladá Jess se musí starat o dcerku, nevlastního syna, docházet do dvou zaměstnání a při tom čeká na svého manžela, který jí kvůli depresím opustil. Její život je možná těžký, ale má ho ráda. Po dlouhé šichtě za barem pomůže jednomu značně opilému muži do taxíku. Události hrají do karet, a tak rozvedený Ed má možnost Jess její laskavost oplatit. Doveze její dcerku na matematickou olympiádu na druhý konec Anglie společně s celou její rodinou. Ale cesta se neočekávaně protáhne.
Co se mi líbilo?
Čtivost. Celý román, který má asi 350 stránek, jsem zhltla během jednoho dne a jednoho večera. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Zkrátka to nešlo. Knihy Jojo Moyes jsou poutavé, dynamické, mají tempo, atmosféru, vůně, napětí, emoce. Mám možnost to posoudit, od této nadané autorky jsem četla již 3 knihy (Než jsem tě poznala, Stříbrná zátoka a Poslední dopis od tvé lásky) a vždy jsem byla nadšená. Její romány jsou sice psány dle jednoduchého schématu, který autorka opakuje ve všech svých románech, ale nedá se tomu upřít, že je to schéma, které funguje. Začátek je těžký, hlavní hrdinky se nachází v nějaké špatné životní situace, v případě knihy Jeden plus jedna se jedná o matku samoživitelku, která má velice nadané dítě, ale zároveň spoustů starostí k tomu. Následuje střet s láskou, počátek vztahu, který se v druhé třetině knihy bortí. Krize, na povrch vyplují chyby, marné omluvy, propad. A teď už jenom čekáme na happy end. Zní to jako klišé? Ano, možná ano, ale já jsem na něj měla chuť!
Jo, kniha je průhledná. Obávám se, že příběhem Než jsem tě poznala nastavila Jojo nepřekonatelnou laťku. Byla jsem tehdy s tou knihou moc spokojená, všechny ostatní jsou prosě podobné. Příběhy mají jiné postavy, jiné prostředí, ale zápletka je průhledná, předvídatelná a vy prostě tak nějak tušíte, co se stane, kdo se do koho zamiluje a pod. Nic překvapivého. A přeci se mi Jeden plus jedna moc líbilo, i když jsem tušila už od začátku, jak to skončí, i když to bylo chvílemi trapné, okaté, kašovité, já jsem si to čtení užila.
Očekával jsem od knihy, že mě pohltí. Chtěla jsem přestat vnímat realitu, chtěla jsem se nechat unášet na vlně naivity a nechat se opít sladkým příběhem. Tohle všechno kniha splnila. Možná si říkáte, že jsem trochu naivní, ale já mám prostě občas náladu na nějaký ten ženský román. Poslední romantika, kterou jsem četla, skončila fiaskem. Jojo píše sice příběh, který prokouknete už v polovině, ale tak nějak se nemůžete udržet a stránky nenasytně hltáte. Kniha je psána lehce, svěžím stylem, který vás bude bavit. Používá hezká slovní spojení, občas se nebojí vkládat postavám do ústa nějakou tu vulgaritku, rozehřeje ve vás ten teplý pocit, když čtete o zamilovaných lidech. Však víte.
Postavy nejsou ploché figurky. Třeba vám polezou na nervy, třeba si budete myslet, že jednají hloupě, ale vždycky si tam najdete nějakou, která se vám bude líbit. Mám Jojo ráda, takže se obávám, že k ní začínám být trochu nekritická. Ale já si to chci nechat líbit. Chci se občas nechat rozmazlovat roztomilou dívčí četbou. Možná je distingovanější červená knihovna, možná jsou intelektuálnější ženské romány, ale já mám občas chuť i na něco lehčího. Jeden plus jedna mi padlo do noty.
Co se mi nelíbilo?
Když se zpětně ohlédnu na ostatní romány, které jsem od této autorky četla, Stříbrnou zátoku hodnotím jako nejslabší, Jeden plus jedna za průměr, Než jsem tě pozanal za špičku. Ano, je to v podstatě docela průměrná kniha, která mě ovšem dokázala připoutat do křesla. Styl autorky mi je moc sympatický, kniha mi nabídla to, co jsem od ní očekávala.
Co se obálek týče, nakladatelství Ikar vydává všechny její knihy laděné do stejného designu, který se mi líbí. Slovenské verze obálek jsou sice o kus hezčí (jsou barevné, ne černobíle, jako máme my), ale o tak si myslím, že si knihy Jojo Moyesové s ničím nespletete. Knihu doporučuji, máte-li zájem o nějaké odreagování a nechcete řešit žádná těžká témata, tohle je ideální kniha na prázdniny, když máte volno, do vlaku, do křesla, prostě jen tak.
4/5