Kluk z kostek - Stuart Keith

18. červen 2017 | 08.43 |

kostky1

O čem je kniha?

Alex už nezvládá být součástí domácnosti, ve které jsou na programu dne pouze potřeby jeho malého autistického syna. Neví, co a jak má správně dělat, jak k malému Samovi přistupovat, a tak zvolí ne moc šťastnou strategii. Odejde. Bohužel brzy přijde o práci. Přebývá ve staromládeneckém bytě svého kamaráda, plácá se ode zdi ke zdi a prožívá manželskou krizi. Kluk z kostek je příběh o tom, jak si otec hledá cestu ke svému autistickému synovi, k ženě a k životu obecně. 

Co se mi líbilo?

Kniha byla psána velmi citlivě. Autorem je muž, který jistě má nějaké osobní zkušenosti s autismem, protože celý příběh je psán velmi věrohodně a poutavě. Děj knihy je zasazen do dnešní Anglie. Otec není schopen komunikovat se svým autistickým synem. Ten má své oblíbené rituály a specifické potřeby, komunikuje jiným způsobem, ale stále se na té "autistické" přímce pohybuje v mezích, kdy je s ním řeč. Kniha je psána z pohledu otce. Můžeme tak sledovat to, jak se s těmito skutečnostmi vypořádává (nebo taky ne) a co se v něm odehrává.

kostky2

Líbila se mi ta přeměna hlavní postavy. Alex totiž od rodiny vyloženě utekl. Své manželce i synovi se začal vyhýbat a ze všeho se snažil vymluvit. A tohle mi připadá příšerné. Nechat ženu doma samotnou s dítětem a jen tak se přestěhovat ke kamarádovi a po odpoledních hrát počítačové hry. Měla jsem sto chutí hlavního hrdinu pořádně nakopat. Ale s odstupem času se Alex mění. Snaží se sebrat se z existenciální krize, pomalu si nachází cestu ke svému synovi a to hlavně díky počítačové hře Minecraft. Uvědomí si, že jeho syn není žádný problém, ale je to dítě, které má ojedinělý pohled na svět. 

kostky3

Kniha je psaná poutavě a čtivě. 350 stránek může pro některé čtenáře být hodně, ale věřte, že příběh plyne poměrně rychle. Je rozdělen do kratších kapitol, které na sebe hezky navazují. Příběh kopíruje jakousi pomyslnou gradační linku, dojde k několika zlomům, což celý příběh tak nějak žene kupředu. Co mi na knize vadilo, byly dlouhé zbytečné popisné pasáže, které na mě působily jako prázdná vata

kostky4

Co se mi nelíbilo?

Autor má poměrně dost popisný styl. Obecně mi delší popisné pasáže nevadí, jsem čtenář, co se rád "rochní"v hutnějším textu. Ale musí to být text něčím zajímavý. V tomto případě mi to přišlo chvílemi i zbytečné. Zbytečně autor komentoval události, které knihu nikam neposouvaly. Kdybych mohla osekat to, co bylo v knize navíc, byla by poloviční. Opravdu nechci říkat, že to, co autor psal, bylo zbytečné. Jenom bych se na jeho místě zaměřila na něco úplně jiného. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu nic neříkající prázdnou výplň. Víc bych se zaměřila na vykreslení postavy Sama. Podle mě nebyl tak nějak jasně "zobrazený". Prostě nějakým způsobem v příběhu byl, ale já jako čtenář jsem si k němu nedokázala udělat ten správný vztah. Četla jsem pozorně, ale stejně jsem neměla takový ten ucelený obraz. Celá kniha se dost točila kolem otce. Veškeré vypravování bylo směřované na něj. Mně osobně tam chyběl nějaký širší popis dalších postav románu. 

A další věc, kterou knize prostě musím vytknout, je konec. Nemám na mysli to, jak kniha končí, ale spíše styl, ke kterému autor ke konci knihy sklouzl. Po celou dobu čtení jsem si říkala, že je kniha poměrně dost reálná. Klidně by se mohla někde odehrát doopravdy. Ale konec byl prostě jedno klišé za druhým. Ještě jsem ani neotočila stánku a už jsem věděla, co bude následovat. Klasické vylévání emocí a přihlouplé "uvědomění si" postavy, co kdy a jak dělala špatně. Prostě jako hloupý americký filmeček. A to mě hodně zklamalo. 

Zamýšlela jsem dát knize průměrné hodnocení (3/5), ale to bych jí hodně křivdila. Je to rozhodně zajímavá kniha, ke které mám holt pár osobních výhrad. Ale jsem přesvědčená, že osloví velkou spoustu čtenářů. Doporučuji všem, co se zajímají o téma autismu. A pokud bych mohla ještě jedno doporučení na podobné knihy, rozhodně nic nezkazíte knihami Nikdo nikde od Dony Williams (odkaz na můj článek), Podivný případ se psem od Marka Haddona nebo Nejsem jako vy od Jodi Picoult. Myslím si, že v těchto třech knihách je téma autismu zvládnuto daleko lépe a působivěji, než ve Klukovi z kostek

4/5

A v tomto poměrně pikantním videu Ondra shrnuje o čem kniha Kluk z kostek vlastně je. Bohužel mu musím tak trochu dát za pravdu... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kluk z kostek - Stuart Keith chaostheory®pismenkuje.cz 18. 06. 2017 - 09:27
RE(2x): Kluk z kostek - Stuart Keith cojuliecetla 18. 06. 2017 - 09:51
RE: Kluk z kostek - Stuart Keith brutally-honest 18. 06. 2017 - 12:24
RE(2x): Kluk z kostek - Stuart Keith cojuliecetla 18. 06. 2017 - 18:07