O čem je kniha?
Název přesně odpovídá tomu, o čem kniha vlastně je. Stačilo by totiž, kdyby si lidi občas společně sedli a vyříkali si všechno to nedořešené, co visí ve vzduchu. Ale to dělá málo kdo. Nedělá to ani americko-čínská rodina, která z ničeho nic přijde o dceru Lidii. Lidie je totiž nalezena mrtvá na dně jezera. Roztáčí se kolotoč zamotaných polopravd a nevyřčených křivd. Odhaleny jsou chyby, které dělala jak ona sama, tak její rodiče.
Co se mi líbilo?
Líbil se mi styl. Hodně jsem se s knihou sžila a to i přesto, že jsem její čtení v polovině přerušila a ke knize jsem se asi po měsíci zase vrátila. Znovu mě dostalo, jak úžasně je psaná a nedělalo mi sebemenší problém se opět vnořit do příběhu. Autorka píše hodně citlivě, poutavě, popisuje každý záchvěv vzduchu, každou změnu nálady, každou emoci s takovou samozřejmostí! Miluji číst knihy, kterým rozumím. Miluji ten pocit, když se dokážu ztotožnit s postavami a rozumím tomu, co prožívají (a ne proto, že bych to někdy sama prožila, ale proto, že autorka to dokáže krásně zobrazit).
Hned na začátku knihy je čtenáři oznámena skutečnost, že prostřední dcera, Lidie, se už několik dní nevrátila domů. Je vám jasné, že co nevidět najdou její mrtvolu. A taky že ano. Ale tohle není detektivka ani žádný thriller. V této knize jde o vztahy, emoce, lásku, nenávist. Krásnými retrospektivními vhledy vám autorka pomalu odhaluje zákulisní pravdu. Jak se vlastně seznámila mladá američanka s profesorem čínského původu (Lidiiny rodiče)? Jaké sny se jim nevyplnily? Jaké překážky se jim spolu nepodařilo překonat a proto s sebou nesou v sobě všichni tíživý pocit? Celý problém byl v tom, že oba, jakožto rodiče, vkládali všechny své nevyplněné touhy a přání do svých dětí. A ti pod tíhou rodičovského očekávání praskaly a ohýbaly se do všech nepřirozených směrů, trpěly, protože chtěly z lásky plnit jejich přání. Celý příběh je velmi realisticky, emočně napsaný. Poslední stránky mi vehnaly slzy do očí.
Už podle jména autorky je jasné, že je jistě jiného původu. Celeste je sice narozená v Americe, ale její rodiče pochází z Hong Kongu. Téma rasismu a šikany kvůli šikmým očím, barvě pleti je ji jistě blízké, protože v knize vše popisuje s velkou vášní a opravdivostí. Psaní studovala a na jejím stylu je to trošku znát. Jako kdyby přesně věděla, jaké slovo kam vložit. Nemám na mysli, že by kniha působila nějak mechanicky, nepřirozeně. Právě naopak. Je velmi přirozená.
Nejedná se o žádnou Young Adult. A pokud jste nabyly takového dojmu, tak se ho zase rychle zbavte. Tohle je román, sice nevelkého rozsahu, ale se vším všudy. Celeste mě dokázala vtáhnout do děje, zaujmout, dokázala, abych její knihu prožila. A to je to velké kouzlo literatury.
Co se mi nelíbilo?
Ke knize nemám žádné připomínky. Jediné, co mi vadí, je ten Odeonský způsob vydávání. Podobných knih jsem četla už habaděj - vadí mi jejich obálky, styl písma a prostě to, jak si jsou všechny knihy vizuálně podobné. Jako kdyby vytvořili jednu šablonu a do ní házeli všechny nové knížky. Nevědomky si je potom přiřazuji k sobě, i když se vlastně jedna druhé vůbec netýkají (mají společné to, že je vydává Odeon). Rozčilují mě ty pruhy na titulní stránce a zvolený font. Ale chápu, že to, jak kniha vypadá, je vlastně až druhotné. Hlavní je její obsah. Já jsem si jenom potřebovala ZASE trochu šťouchnout.
Knížku rozhodně doporučuji všem zájemcům o čtivě psané romány.
5/5