O čem je kniha?
Sběrná kniha je asi třísetstránkovým rozhovorem mezi přední českou dokumentaristkou Helenou Třeštíkovou a redaktorem Pavlem Kosatíkem. V dialogu se s Helenou podíváte do jejího dětství, dospívání, studia a samozřejmě se nezapomene ani na její tvorbu. Kniha je plná fotografií ať už ze soukromého fotoalba, nebo z momentek z natáčení.
Co se mi líbilo?
Tyto knihy, ve kterých se veřejně známý člověk zpovídá ze svého života, komentuje svou tvorbu a reflektuje svůj život, se strašně těžko hodnotí. Je to, jako kdybych hodnotila něčí život, což mi samozřejmě nepřísluší. Helenu Třeštíkovou mám moc ráda, její filmy miluji a sleduji je. Jsem fanouškem časosběrných dokumentů, cítím v nich velkou energii a obdivuji každého, kdo se jim věnuje. Helena má vlastní přístup k tvorbě. Je sebekritická, schopná efektivní sebereflexe. Umí si ze sebe udělat srandu a nebojí se kritiky. Líbí se mi, že na otázky Pavla Kosatíka odpovídá upřímně, nebojí se toho, že by se někomu znelíbila, naopak. Je si vědoma svých kritiků a přiznává, že jsou lidé, kteří ji nemají rádi a její práci neuznávají. O to víc si jí cením.
Takovéhle knihy si buď přečtete, protože Vás zajímají, nebo si jich ani nevšimnete, protože dotyčného neznáte nebo vás prostě nezajímá, kdo to je. Podobnou autobiografickou knihu vedenou rozhovorem jsem četla již od známého faráře/.... Takovéhle "seznámení" s člověkem, který vás zajímá, skrze otázky a odpovědi, je podle mě velice přirozené. Rozhodně lepší, než kdyby si Helena nebo Zbigniew sedli za počítač a vnucovali svůj životní příběh světu. Takhle je režie v rukou někoho jiného, kdo vytvořil s nějakou vnitřní logikou seznam otázek, díky kterým si o dotyčném uděláte jasný obrázek a navíc se dozvíte spoustu o jejich práci.
Co se mi nelíbilo?
V komentářích na internetu jsem četla, že čtenářům na knize nejvíce vadily komentáře Pavla Kosatíka. Někdy se i přes dvě stránky rozpovídá o nějakém filmu a snaží se Heleninu práci zhodnotit nebo se k ní jinak vyjádřit. Párkrát je k ní i poměrně dost kritický, což ona naopak přijímá. Ale Kosatíkovy komentáře zkrátka většinou čtenářům vadí a já nejsem výjimka. Jeho občasné monology jsem přeskakovala, protože mě zkrátka nezajímaly. Ano, kniha se díky němu nestala klasickým "novinovým" rozhovorem, kde na strohou otázku "celebrita" odpovídá jedním odstavce textu, ale spíše takový dialog, kde sice záleží na tom, co říká Helena, ale její protějšek není jenom obyčejným metačem otázek. Chápala jsem to spíše jako přepsaný rozhovor dvou dobře známých lidí, než obyčejnou zpověď známé režisérky.
Kniha se mi líbila i po grafické stránce, je tištěná na hezkém papíře a dostatečné množství fotografií text hezky doprovází a Helenu přibližuje. Oceňuji i hezkou fotku na obálce a příjemný font "pro oko". Pro zájemce o dílo Heleny Třeštíkové je tohle skvělá kniha, díky které se toho o umělkyni dozvíte mnoho a jistě ji jako osobnost více pochopíte.
5/5