O čem je kniha?
Rozvedený, samotářský neúspěšný herec Stephen Mcqueen se začíná svým životem prapodivně brodit. Jeho hlavním zaměstnáním je dělat záskok hlavnímu herci v divadle (tedy vlastně jenom čekat a nikdy se nedostat na pódium). Neustále čeká na úspěch, doufá ve slávu a nepřestává snít.
Co se mi líbilo?
Od Davida Nichollse jsem již jednu knihu četla (Jeden den) a ještě dnes si pamatuji, jak moc mě oslovila. Autorův styl je svižný, čtivý, okamžitě čtenáře zatáhne do děje. A protože jsem úplně náhodou procházela v knihovně uličkou s jeho knihami, padl mi zrak na Záskok a já jsem zatoužila po dalším setkáním s Nichollsem. A byly to dva úžasné dny, během kterých jsem byla ponořená v jeho textu a nemohla se ho nabažit. Spousta čtenářů tuto knihu označuje za jeho nejslabší a v podstatě nevtipnou, přestože obálka knihy slibuje nevídaný humorný zážitek. Já jsem se kvalitně (hodně nahlas) zasmála asi tak třikrát a po zbytek knihy jsem se poměrně slušně bavila. Nicholls nezklamal.
Nikde jsem na jeho knihy neviděla obsáhlé recenze, nikde jsem si ani moc nevšimla, že by jeho knihy někdo ve velkém četl. Proto si ho možná hýčkám jako takový svůj vlastní objev. Jsem přesvědčená (a moje feministické já pláče), že muži prostě umí nejlepší vztahové romány. Už Jeden den mě tehdy strašně nadchnul. I teď jsem se okamžitě zamilovala do jeho postav. Tragikomický zoufalec, který si jde za nedosažitelným snem a tím se akorát víc a víc znemožňuje. Jak moc jsem se poznávala v jeho hlavním hrdinovi! Takový klasický trouba, co nic pořádně neumí, jako mladý miloval chodit do divadla a jeho platonická láska k herectví ho neopustila ani ve 30 letech. Každý, kdo jste někdy toužili být slavný, stát na prknech co znamenají svět nebo alespoň zazářit v nějaké té filmové roličce, si toho trapáckého Stephena absolutně oblíbíte a budete chápat každou kravinu, kterou udělá. Protože sen je sen. Že jo.
Už jste si někdy řekli, že teď přesně víte, co by udělala herečka ve filmu a zkoušeli jste to napodobit? Ale v realitě prostě repliky z filmů a divadelních her jaksi nefungují. A s touhle myšlenkou si D. Nicholls hraje v celé knize. Jako kdyby jeho hlavní postava najednou nedokázala žít v realitě. Tak moc sleduje filmy a herce v divadle, že najednou zapomíná na to, jak se s ostatními bavit doopravdy. Na celé knize se mi nejvíce líbilo, že postavy nejsou černé nebo bílé. Protože každý z nás je dobrý člověk, co někdy udělá nějakou kravinu a šlápne vedle. Stejně jako hrdinové v této knize. Celé to ve výsledku působí velice realisticky. A možná proto se ty jeho knihy čtou tak krásně. Dokázala jsem se téměř okamžitě vžít do jednání všech postav. A to se mi prostě líbí. Když se nemusím u čtení přesvědčovat.
Co se mi nelíbilo?
Chvílemi jsem sice trochu ztrácela na pozornosti, ale jinak mě kniha bavila od začátku do konce. Jasně, nic průlomového, je to v podstatě spíše jenom taková oddechovka. Ale milá oddechovka. Není to nic krutého, násilného, odporného. Je to milý román o chlápkovi, co si touží alespoň jednou zahrát hlavní roli, ale ve skutečnosti je to hrozný smolař. Jestli Vás téma nalákalo, jděte do toho. Mě kniha prostě a jednoduše bavila
Co se obálky týče, trošku mě štve, že jeho další knihy musí parazitovat na knize předchozí. Ale když od toho ohlédnu, obálky od Arga jsou prostě vždycky absolutně originální a geniální. Jejich knížky se mi líbí vzhledově a vždycky v regálu upoutají mojí pozornost. Vůbec by mi nevadilo tuto knihu vlastnit. Takže já se příští rok asi vrhnu na dalšího Nichollse, protože tohohle si v sobě zatím nechám uležet, jak je u mě zvykem.
5/5