Zlato - Dan Rhodes

REREADING

O čem je kniha?

Mladá slečna Miyuki se vydává každý rok na osamělý 14denní pobyt mimo město. Odjíždí na "single" dovolenou, se svou přítelkyní se dohodly, že svému vztahu dají každý rok pořádnou regenerační pauzu. Zakázaly si telefonovat, prostě si každá dva týdny žije po svém a poté se k sobě zase vrací. Miyuki chodí v přírodě, pije jedno pivo za druhým, denně čte jednu knihu a povídá si s místními o jejich životních osudech. 

Co se mi líbilo?

Málo kdy čtu knihy vícekrát. Snad jediné tituly, které "točím" stále dokola, je Malý princ, Erbenova Kytice (prostě na ní vždycky nějakým záhadným způsobem dojde :D) a Jak si správně přát. Zlato je kniha, kterou jsem čela asi před 3 lety, možná více. Zaryla se mi do kůže. Najednou mě napadlo, že ji potřebuji nutně číst znovu. V knihovně nebyla vypůjčená a ačkoliv jsem si knihu chtěla původně koupit, neodolala jsem a vzala si tu z knihovny, abych ji měla u sebe co nejdříve. Ale plánuji si jeden výtisk pořídit, protože za další 3 roky ji budu chtít číst znovu. 

Pro Dana Rhodese mám slabost. Až na jednu knihu (které jsem nějak nedokázala přijít na kloub) jsem se do jeho díla prostě zamilovala. Antropologii jsem si dokonce koupila, TADY je o ní můj článek. Teď ke Zlatu. V knize je hodně potlačený děj. Někde jsem četla negativní komentář, že v celé knize se "nic neděje". Ano, kniha má minimální děj. Ale jde o to, jakým způsobem vypráví a popisuje a vykresluje. Chytlo mě to za srdce, protože způsob, jakým je Zlato napsáno, je přesně můj způsob nahlížení na svět, přesně moje "vnitřní ladění". Až mě to děsí! Dan Rhodes dokázal psát přesně o tom, o čem často přemýšlím. Dokázal to napsat takovým způsobem, jakým já přemýšlím a jakým cítím. Hlavní hrdinka mi byla velice blízká, chvílemi jsem se s ní opravdu silně ztotožňovala. Prostě Dan Rhodes hrál na moji strunu.

Autor vypráví různé vtipné anekdoty, směšné situace, absurdní scénky a celé to proplétá příběhem Miyuki. Jeho postavy si musíte zamilovat. Jsou směšné, někdy řeší úplné hlouposti, ale jsou to jedinečné osobnosti. Já obsolutně miluji historku hospodského, který se rozhodl založit si byznys na tom, že bude svým návštěvníkům nadávat. Po roce odhánění lidí a nadávek toho nejhrubšího zrna se naopak rozhodl všem omlouvat. Následující rok proto vysekl omluvu každému, kdo do jeho hospody vstoupil. Snad každá postava v knize má nějakou přezdívku a vy se postupně dovídáte její význam (anebo taky ne :D). Prostě si řeknete, jak je to pitomý, ale neskutečně vás baví si o tom číst. Protože je to tak nějak hezky pitomý. A takhle je to s celou knihou.

Co se mi nelíbilo?

Mně Zlatovyhovuje po všech čtenářských stránkách. Baví mě, mám moc ráda všechny postavy a celkové pojetí knihy. Prostě mi to sedlo. Zároveň je mi jasné, že tuto knihu nemůžu doporučit úplně každému, není to čtení pro všechny. Pokud vám nevadí lehce ulítlé knížky, dejte se do toho. Snad jen jediná věc, která by na knize mohla být zavádějící, je obálka. Celé to působí jako YA zamilovaná romanťárna pro adolescenty. Nebo alespoň na mě to tak působí. Škoda, že Argo zvolilo růžovou. Není to tak úplně šťastné. 

Já jsem asi objevila svou další knihu života. Jo. Už budu asi navždycky počítat svá pšiknutí, nechávat tančit kontaktní čočky na rozpálené peci tango a možná si někdy pořídím nějaký ten zlatý sprej. Kdo si přečte, pochopí :-). A pokud knihu náhodou přečtete, koukněte se na stránky utora. Má tam fotografie, které zobrzaují scény z knihy. To je absolutně geniální! Najednou je celá kniha reálná a to se mi strašně líbí. 

Další skvělé knihy od tohoto utora jsou ona již zmiňovaná Antropologie a To je život! 

5/5