atraktivnistrasilka: Jo, cítím to velice podobně. Měla jsem na střední škole spolužačku, velkou feministku, která měla Rupi Kaur hodně ráda. A když vyšla tahle knížka, dělala o ní výstup na angličtině - nejen o knize, i o autorce. Vzpomínám si, že jsem si od ní o přestávce knihu půjčila, tehdy ještě v angličtině, a vážně mi trochu vadily ty prázdné stránky. Moje první myšlenka byla, že chuděry stromy... A druhá věc, ta malá písmena. Já jsem ale obecně na tyhle věci docela nácek. Nesnesu, když na mě textem někdo řve (třeba velkými písmeny nebo nadužíváním některých interpunkčních znamének) nebo dělá tohle. Mámin bývalý přítel takhle psal, a to pro mě vždycky byly útrapy. Natož když je to v knize. Já vím, že to má právě asi působit umělecky, ale nesedlo mi to. Ale pravdaže to bití do očí pořád nebylo tak zlé, mohlo být hůř.
Po obsahové stránce mi to přišlo docela dobré. Kdo se s tím ztotožnit chce, ztotožní se, alespoň v něčem. Ale není to můj šálek čaje. Jenže já na poezii obecně moc nejsem...