mow: A jaká je to pěna, je to ta mouisse pěna? Hele, já o Třeštici moc nevím, Éčko mi dalo přečíst od ní Bábovky, dost zamotaný. Třeštíková je prostě taková mainstreamová literatura, rozhodně žádná Magnesia Litera. Na druhou stranu je hodně oblíbená, i když pan Potítko by z ní dostal osypky. To samý Viewegh, dlouhá léta nejprodávanější autor u nás, ale odborná kritika dost často hrůza. Na druhou stranu, nejnavštěvovanější film byl třeba Troškův Kameňák, což je hrozná píčovina, ale trilogii Slunce, seno... mám dost rád. Myslím, že problémem Třeštíkový je to, že se ráda ukazuje, předvádí, hraje si na celebritu. Já radši autory, co se drží trošku v ústraní.
---
mow.pise.cz
cojuliecetla: Ano, přesně tahle pěna . Ne, o pěně to není (překvapivé, viď). Ve skutečnosti je to asi nějaká metafora, nic víc. Bábovky jsou hodně vztahové a zamotané, myslím, že každá její knížka je trošku jiná. A docela se mi líbí, že se o to snaží.
Pan Potítko by ji poslal rovnou k šípku, myslím, že ze současných autorů upřednostňuje něco jiné (já teda taky), ale náhodou byla Pěna doma, chtěla jsem jí dát šanci. Sama bych ji asi nevyhledávala. Včera v knihkupectví ji měli umístěnou na 5 různých místech (nekecám) rovnou v celých štosech. Prostě prodej, prodej, prodej.
Jo, souhlasím. Díky moc za koment, baby .
chaoska: od Trestikove jsem cetla Osm a nebylo to zas tak blbe, jak jsem cekala mne od autorky vzdy odrazoval prave ten humbuk kolem, ale i tak jsem ji jednou proste dala sanci, protoze je blbost kritizovat neco, co clovek nezna. Do dalsich se asi uplne nechystam, ale rozhodne nelituju, ze jsem ji zkusila.
cojuliecetla: Osm jsem nečetla, ale prý to není špatné. Na Databázi mají její knih spíše průměrné hodnocení, ale nemyslím si, že by to byly takové propadáky...
Přesně tak, ať si každý udělá svůj obrázek. Také nemám v plánu číst celé její dílo, ale neříkám, že jsou její knihy hloupé. Existují daleko hloupější .
jirka: Poslouchal jsem to jako audioknihu.
Tato kniha neni moc oddychová, tedy aspon podle mne..
Jako knihu bych ji tedy necetl , ale audiokniha byla pro mne víc srozumitelnější..
Ale kniha mi prisla trochu víc zamotaná a složitá, chtělo by to zjednodušit ale je z ní cítit, že Třeštíková ji napsala jinak než píše..
Líbilo se mi jak v poslední větě je použit název knihy
cojuliecetla: Hmmm, audio verze může být taky zajímavá . Teď s odstupem si z knihy příliš mnoho nepamatuju, musela jsem si zase přečíst moje poznámky
.
Třeštíková se snaží vyhýbat uniformnímu stylu, nějaké osvědčené cestě, která se prodává (i když ona na tuhle cestu naběhla sama). V tom jí fandím. Úskalím je, že ona se prostě nějak automaticky dobře prodává sama o sobě, čímž vždycky podlehne velké kritice, jakmile se od svého stylu odchýlí. Má to svá pro a proti .