Sedmilhářky - Marika Šoposká, Berenika Kohoutová

24. červenec 2017 | 18.03 |

sl

O čem je kniha?

Dvě mladé herečky se rozhodnou, že si začnou psát blog. A takhle vznikla kniha. Střídavě píší příspěvky jako veřejné dopisy, které vždy adresují jedna druhé. Po dvou letech přispívání na blog se holky rozhodly, že své příspěvky společně s ilustracemi Kristýny Nezvedové vydají v knižní podobě. 

Co se mi líbilo?

Tohle je na začátek vážně těžká otázka. Tedy alespoň u této knihy. Co jsem tak postřehla, Sedmilhářky mají ze všech stran ostrou kritiku. Čtenáři v kontextu s touto knihou používají hlavně slovo ZBYTEČNOST. Zkrátka že je to kniha zbytečná. Já vlastně nechápu, kde se vzal ten boom, že ze všeho musíme dělat knihu. Z každého blogu musíme udělat knihu. Z každého receptu uděláme kuchařku. Ale to nechme být. Holky se prostě rozhodly, že udělají CTRL C a CTRL V a konečně něco na tom, co tvoří, vydělají. Tedy alespoň to tak vidím. Vedle Sedmilhářek tu máme ještě Marii Doležalovou s Kafem a cigárkem a velmi nápadně mi tuto dvojici doplňuje ještě kniha od Ani Geislerové. Všechny tyto tři knihy si jsou velmi podobné. Jejich obsah není nic závažného. Jsou to natrhané myšlenky, něco jako statusy na facebooku.

sl1

Mladé herečky píší o svých životech s humorem a nadhledem. Oceňuji především to, že si ze sebe dokážou udělat srandu. Text ze zadní obálky knihy slibuje, že obsah způsobuje neposednost (to teda souhlasím, byla jsem tak neposedná, že jsem knihu málem hodila oknem), způsobí záchvaty smíchu (dobře, asi dvakrát jsem se uchechtla, ale to je asi tak všechno), tvrdošíjnost (nevím, nevím) a bezvýhradnou lásku k dobru (tohle je hodně silné tvrzení, na to bych si dala pozor). Holky, co rády tráví páteční večer v baru a nechají si platit koktejly od movitých hezounů, sestry, které rády pomlouvají nad kávičkou každou mladou dívku, co projde kolem kavárny, dvě střeštěný holky, co se uprostřed Prahy snaží vést cool život s cool manžely a obě dvě se chytají za ruce a jdou společně proti celému světu (nebo hlavou proti zdi?). Kniha je psána humorně, s nadsázkou. To všechno beru. Holky nadlehčují to, co by se nadlehčovat nemělo a naopak si dělají srandu z věcí, které ostatní berou vážně. Mají svůj postoj k životu, jiný pohled na mateřství, domácnost a rodinný život. Jak jsem psala, tohle všechno beru. Blog je určitě fajn (já teda mezi jejich návštěvníky nepatřím), ale proč z toho proboha dělat knihu?!

sl2

Kniha mi v polovině lezla vyloženě na nervy. Je celá psaná hovorovou češtinou. A to je něco, přes co jsem se nebyla schopná přenést. Chápu, že kdyby příspěvky na blog psaly spisovně, nebudou tak autentické. Na blogu tomu rozumím. Ale v knize se mi z toho zvedá husí kůže. Otevřete knížku na jakékoliv stránce, zapíchněte prst a vsadím se, že to bude hovorové slovo nebo hrubka (kterých je v knize teda slušná porce). Neštítí se použít výrazy jako jakejma, novej, procházim bytem, stojej milion, předtim, se kterym, kocoviny se zhoršujou, čéče, jakejma krémama, zmrzlinda atp. A není nouze o vulgarismy toho nejvyššího řádu - kozy, píča, hovno, kurva, sračka. Do toho samé tři tečky (....................) a miliony vykřičníků (!!!!!!!!!!!). Přesně takhle si píšou dvě kmarádky v SMSkách. Jenomže tyhle dvě si z toho udělaly blog. Fajn, když připustím, že vytvořily něco neobvyklého, něco, co provokuje, tak prostě nepochopím, proč z toho musela být kniha. 

sl3

Co se mi nelíbilo?

Vtipné mi to přišlo v první polovině knihy. Dál už jsem zuřila. Celé to působí tak útržkovitě, sekaně, prostě jako příspěvky na blogu. Dohromady to má pěknou fasádu, ilustrace sice nejsou podle mého gusta, zabírají snad polovinu celé knihy, ale budiž. Bez nich by to bylo prázdné, docela dobře doplňují text. Celkové zpracování knížky je pěkné, hezky barevně sladěné, ale to je asi tak všechno.

Obsah vlastně neřeší nic závažného. Jsou to takové ty kvovkací kecy dvou kamarádek nad kávou, o všem a o ničem, o tom, jak vás děsně štvou vaše vlastní děti a vaši dokonalí manželé, jak nemáte dobrou práci ale jednou určitě vyhrajete Oscara. Věřím, že si kniha najde (našla) své nadšence. Pro střeštěné holky, co se ve 25 stále cítí na 16, je tohle ideální čtení. Neříkám, že bych se nepobavila. To bych knize křivdila. Jenom to prostě není můj šálek kávy.

Navíc mi ani jedna z holek není sympatická. Ale pššt. 

2/5

Zpět na hlavní stranu blogu